Cesta do Jeruzaléma: O půlnoci ze středy na čtvrtek 5. prosince nasedám do vlaku z Prahy do Budapešti, na nádraží Budapešť Keleti přijíždím zhruba v 8:30 (zpáteční včasná jízdenka stála necelých 1 000 Kč). Následuje krátké seznámení s městem a cesta metrem + autobusem na letiště. Na letitě vyjíždím ze stanice metra umístěné kousek od vlakového nádraží Keleti, přičemž jízdenku kupuji (tuším až po prvním sjetí eskalátorem) v prodejním kiosku, kde sděluji, že chci jízdenku na letiště a zpět, dostávám dva lístky – každý tuším za 550 HUF.

Na letišti jsem zhruba v 13:30 a po chvilce čekání se setkávám s kamarádem Petrem, dáme pivko a procházím běžnou bezpečnostní kontrolou, poté pasovou kontrolou, dáme pivko nasedáme do letadla a zhruba v 16:00 SEČ odlétáme. Po třech hodinách letu dosedáme v 20:00 místního času na letišti Tel Avivu. Pohovor před vstupem do země vypadá jako formalita, odehrává se u ve stoje u malé budky v níž sedí imigrační úředník a po 2-3 minutách bývají naši spolucestující do Svaté země vpuštěni. První jde Petr a trvá poněkud déle, poté chce úřednice vidět i můj pas, načež oba pasy bere a sděluje nám, že máme počkat v přilehlé kancelář. Zde si sedáme mezi další nešťastníky a čekáme zhruba 20 minut. Imigrační úřednice, pak volá jen mě, ptá se zda můžeme hovořit anglicky, dle přízvuku cítím, že pro oba bude schůdnější hovořit rusky – můj návrh je přijat. Odpovídám na otázky jak se jmenujete? čím se živíte? a podobně, po cca 5 minutách obdržím imigrační kartu pro sebe i Petra. Karta nejenže nahrazuje razítko v cestovním pase, ale také si s ní „píchnete“ příchod do Izraele (podobně jako v pražském metru).

Před Budovou letiště se ptáme na zastávku autobusu jedoucího do Jeruzaléma, jsme nasměrování (tuším) do druhého podlaží, zde zhruba v 22:00 nasedáme do autobusu číslo 5. Při nástupu hlásíme Jerusalem Central Bus Station, řidič nás upozorňuje, že budeme přesedat na bus číslo 947, oba platíme 24 NIS s tím, že jízdenka platí i na přípojný autobus. Z pětky vysedáme celkem v pustině na křižovatce dost frekventovaných silnic, přičemž před výstupem nám řidič ukazuje zastávku kde máme počkat na bus číslo 947. Nedaří se nám najít jízdní řád na zastávce je jen takový „digitální totem“ – náhled (foceno jindy) kde jsou jednotlivá čísla autobusů a plánované časy příjezdů, naše 947 je na displeji také, ovšem po čase mizí a jak kolem nás projíždějí jiné autobusy displej na „totemu“ je najednou prázdný. Ocitáme se na zastávce úplně sami a bez naděje, že nám ještě něco pojede. Najednou ovšem u zastávky staví auto z něhož vystupují vojáci, kteří na otázku, zda jedou do Jeruzaléma, odpovídají ANO, za chvíli se na totemu objeví bus číslo 947 a za pár minut už do něj nasedáme.

V autobusu je překvapivě dostupná WI-FIna, volám domů, vyřizuji pár mailů, kouknu na zpravodajské weby a jsme v Jerusalémě na Central Bus Station, ptáme se na tramvajovou zastávku a přímo na ní kupujeme v automatu jízdenku (za 6,60 NIS), jedničkou (pokud se nepletu v Jeruzalémě jezdí pouze jedna tramvajová linka) míříme na zastávku Damas Gate (Damašská brána), kde vystupujeme. Ze zastávky je vidět svítící reklama na Palm Hostel, což je naše dočasné útočiště. V recepci každý platíme 54 USD za 3 noci (ubytování máme předem zarezervováno skrze Booking.com) a jsou nám přiděleny postele. Na postelích překvapivě chybí přikrývky, požádáme o ně a je nám okamžitě vyhověno. Necháváme si věci na hostelu a vyrážíme na průzkum ven, protože je zhruba půlhodinu po půlnoci, na ulici je živo. Snažíme se koupit nějaké to pivko, ale protože jsme v arabské části města, pivo a ani jinou ušlechtilou tekutinu neseřežeme. Na doporučení prodavače doslova zbožňujícího Czech si za 5 NIS dáváme Sahlab, chuť shledáváme nezajímavou a jdeme spát.

Palm Hostel exteriér
ph1

Palm Hostel interiér
ph2

Výhled z hostelu
z-hostelu

Mrtvé moře (pátek): Vstáváme před osmou a před hostelem na ulici pijeme kafe. Petr zůstává v Jeruzalémě, já jedu tramvají zpět na Central Bus Station a odsud v 9:00 autobusem (egged.co.il) číslo 486 do Ein Gedi Beach (tedy k mrtvému moři). Jednosměrná jízdenka stojí 34 NIS, cesta trvá zhruba devadesát minut a vede přes území palestinské samosprávy, nicméně celá trasa je plně pod kontrolou izraelských ozbrojenců. Při vjezdu do Palestiny žádná kontrola neprobíhá, zato při vjezdu zpět do Izraele, vojáci autobus vcelku pečlivě kontrolují (no vojáci – tenegeři v uniformách / dost, ale opravdu dost pěkné holky). V Ein Gedi (Beach) samozřejmě hopnu do „moře“ (voda ne neuvěřitelně teplá), následuje pivko, trochu omrknu okolí a v cca 13:30 jedu (zase busem číslo 486) zpět do Jeruzaléma.

Cestou k Mrtvému moři (Palestina)
Cestou k Mrtvému moři

Cestou k Mrtvému moři (Palestina)
Palestina

Cestou k Mrtvému moři (Z Palestiny do Izraele)
izrael

U Mrtvého moře (Ein Gedi Beach Izrael)
Mrtve more

U Mrtvého moře (Ein Gedi Beach Izrael)
Mrtve more

U Mrtvého moře (Ein Gedi Beach Izrael)
Ein Gedi Beach Izrael

U Mrtvého moře (Ein Gedi Beach Izrael)
Mrtve more

Z Palestiny do Izraele (Před Jeruzalémem)
Před Jeruzalémem

Po setkání s Petrem následuje prohlídka starého města a večer cesta no nového města na pivko. Jdeme po trase tramvaje zpět směrem k centrálnímu autobusovému nádraží a cca na druhé zastávce někde okolo Putin PUBu najdeme, jak Petr vyřkl „ráj“ – prostě spousta hospod, ovšem jak záhy zjistíme, za zlatavý mok všude chtějí okolo 30 NIS. Cenu nejsme ochotni akceptovat a odcházíme, nicméně při odchodu nás osloví naháněč a slibuje pivo za 15 NIS, podlehneme a na jedno sedneme. Protože dle nápojového lístku pivo stojí „obvyklých“ 30 NIS, dáváme raději pouze jedno, ovšem opravdu platíme jen to co bylo domluveno, tedy + 4 NIS za olivy které jsme k pivu dostali. Jdeme zpět k hostelu a před spaním se ještě stavíme na Sahlab.

Jeruzalém
Western-Wall

Betlém (sobota): Ráno kolem sedmé vstáváme a jdeme na Chrámovou horu, tam nás ovšem v sobotu nepouští. Petr opět zůstává v Jeruzalémě, já před hostelem (na malém autobusovém nádraží) nasedám do autobusu číslo 24 a mířím do Betléma (ten se nachází na území palestinské samosprávy). Cenu jízdenky už si bohužel přesně nepamatuji (okolo 6 NIS?). Za cca 20 minut, autobus zastavuje na předměstí Jeruzaléma (jedná se o konečnou zastávku). Nyní tedy budu muset projít zeď, přičemž dle Google map, bych měl na druhé straně nasednout do dalšího autobusu.

Nejistě vstupuji do něčeho co připomíná zamřížované chodby, jimiž vcházejí do manéže lvi, jeden ze spolucestujících (asi Palestinec) mně pobízí, ať jej následuji. Po cca 300 metrech jsem bez jakékoli kontroly v Palestině. Okamžitě se kolem mě slétnou taxikáři nabízející svezení do centra betléma za 30 NIS, odmítám a hledám autobusovou zastávku, ovšem beznadějně. Taxikář, který vedle mě jede (i cca po 500 metrech chůze) nakonec nabízí svezení za 10 NIS, když odmítnu, klepe si na hlavu a vrací se. Jdu pěšky a dvou palestinských hlídek (vojenských, nebo policejních) se ptám na cestu, odpovídají ochotně, ale tak nějak neurčitě. Po celkem asi 30 minutách chůze, potkávám taxík, řidiče se ptám za kolik mě sveze k Chrámu Narození Páně, odpověď zní 20 NIS, odmítám a jdu dál. Taxikář po chvíli přijede ke mně a tvrdí, že jdu špatně, rezignuji a nasedám do Taxíku. Kupodivu nelhal, vrací se a poté odbočuje do kopce. Asi po třech minutách jízdy (před Chrámem Narození Páně) platím 20 NIS (přičemž 10 NIS ztrácím při placení v Taxíku – pamatujete si tu původní cenu za taxík od zdi?), no když taxík odjede, jsem hodně, ale kur.., fakt hodně sebekritický.

Po prohlídce chrámu a okolí jdu pěšky zpět. Při cestě skrze zeď, tentokrát následuje poměrně důkladná kontrola. Na Izraelské straně nastoupím do prvního autobusu v řadě (číslo si nepamatuji), ptám se, zda jede k Damas Gate, odpověď zní ano.

Zeď mezi Palestinou a Izraelem (Palestina)
Zeď mezi Palestinou a Izraelem

Betlém
Betlem

Betlém v Betlémě
Betlém v Betlémě

Chrámu Narození Páně
Chrámu Narození Páně

Chrámu Narození Páně (Zde se měl narodit Ježíš)
Zde se měl narodit Ježíš

Betlém
Betlem

Betlém
SDC10150

Betlém
SDC10152

Bank of Palestine (Betlém)
Bank of Palestine (Betlém)

Falešný desetišekel: Po návratu z Betléma se scházíme s Petrem a věnujeme se prohlídce Jeruzaléma, přičemž mezi navštívenými památkami samozřejmě nechybí ani Chrám Božího hrobu. Večer, když si v malé prodejně, umístění v arménské části města, kupujeme pivínko, ale prodavač Petrovi vrací desetišekel s tím, že je falešný, přičemž konstatuje, že je to normální, neboť takovéto mince, jsou do Izraele „dováženy“ Číny. Prodavač nám ochotně demonstruje rozdíly, mezi čínským a izraelským šekelem, ale popravdě, žádné nevidím. Později večer když si před spaním dáváme oblíbený Sahlab, jsme svědky situace, kdy arabský chlapec za cosi platí 10 NIS, prodávající (Arab) mu minci s úsměvem vrací, poté co klidně prohodí pár slov, chlapec vytahuje papírových 20 NIS a zaplatí bankovkou.

Mapa Starého Města (Jeruzalém)
Mapa Starého Města (Jeruzalém)

Damašská brána (Staré Město Jeruzalém)
Damašská brána  (Staré Město Jeruzalém)

Na křížové cestě (Staré Město Jeruzalém)
Na křížové cestě  (Staré Město Jeruzalém)

V židovské části města (Staré Město Jeruzalém)
V židovské části města (Staré Město Jeruzalém)

Pokud nebudete pořád někde trajdat čekají Vás v Jeruzalémě vskutku nevšední zážitky, říká Petr.

Poslední den (neděle): Vstáváme kolem sedmé a jdeme na Chrámovou horu, poté se vracíme na hostel pro věci, zde se definitivně loučíme a vyrážíme na prohlídku ortodoxní čtvrti Mea Shearim. Poté (cestou na centrální autobusové nádraží v Jeruzalémě), ještě navštívíme tržnici (Mahane Yehuda Market). Následně z Jerusalem Central Bus Station vyrážíme na letiště (Terminal 1) a po cestě znovu absolvujeme jeden přestup.

Ortodoxní čtvrť Mea Shearim
Ortodoxní čtvrť Mea Shearim

Mahane Yehuda Market
Mahane Yehuda Market

Problémy na letišti v Tel Avivu: Problémy začínají, když se pracovnici letiště nelíbí, jakým způsobem vysvětluji tuniské razítko v pase, nicméně vše se rychle (alespoň z nynějšího pohledu) vysvětlí. Poté následuje klasická bezpečnostní prohlídka a navíc osobní prohlídka. Osobní prohlídka spočívá v tom, že bezpečnostní pracovník všechny věci z kapes a z příručního zavazadla důkladně prohlédne a prohmatá. Poté použije něco, co bych mohl přirovnat (tvarem) k mikrofonu, na tento nasadí něco jako sáček, či prezervativ a všech věcí cestujícího se „mikrofonem“ dotkne (minimálně dotkne). Poté sáček sundá a dá jej analyzovat do jakéhosi přístroje.

Já procházím, ale obrovské problémy má Petr. Analýza „Petrova sáčku“ objeví něco nežádoucího, následným podrobným zkoumáním se přijde na to, že za vše může látková kapsička (taková ta na opasek kalhot). Vypadá to, že se jedná o bývalou (je kupovaná v bazaru) vojenskou výstroj, která nese stopy po střelném prachu, či něčem podobném. Po mnoha osobních prohlídkách a několika pohovorech je rozhodnuto. Dotyčná kapsička sice poletí s námi, ovšem ne v kabině letadla, nýbrž v zavazadlovém prostoru a ještě více podezřelá, no-name čínská externí nabíječka (power bank), ta poletí až v dalším letadle.

Až zhruba po dvou dlouhých hodinách se ke mě Petr připojuje (samozřejmě vybaven rozličnými dokumenty potvrzujícími nárok na dočasně zadržené předměty). Společně se přesuneme k odletové bráně, kde zjišťujeme, že máme ještě přibližně 20 minut času. Zvu Petra na pivo (možná to vůbec nejdražší v mém životě) a v přilehlých obchodech narychlo utrácíme zbytek šekelů, tedy kromě těch falešných.

Petrova „kapsička“ dorazila v krabici
IMG_0453

Po příletu do Budapešti zapnu mobil a koukám, že David se opět věnoval marketingu, vymažu ten spam z fóra a začínám se starat o to jak se dostanu na vlak. Před terminálem letiště (na autobusové zastávce) zjišťuji, že po půlnoci jezdí do města autobus přibližně každou hodinu, ovšem ne přímo na nádraží. Naopak Petr zjišťuje, v kolik přilétá další letadlo s jeho nabíječkou.

Petr se nakonec rozhodne na letišti počkat. Já tedy nasedám do autobusu v kterém kupodivu platí jízdenka, kterou jsem zakoupil před několika dny v metru, při cestě na letiště. Řidiči řeknu Kelti, ten přikývne, po chvíli jízdy ukazuje, ať si vystoupím a nasměřuje mně na zastávku, kde čekám na další autobus. Ten po chvíli přijíždí, nasednu do něj, zase řeknu jen Keleti, ukážu v prvním autobuse „cvaklý“ lístek a opět nic neplatím. Než dojedu do cíle, vše se opakuje ještě jednou.

Po druhé hodině ranní, před nádražím zjišťuji, že do 4:00 bude uzavřeno. Naštěstí kousek od něj, nacházím celkem příjemný non-stop s mimořádně atraktivní a navíc anglicky hovořící obsluhou. Asi po čtyřech chuťově nezajímavých pivech jdu na nádraží, kde shledávám, že již nyní (v 4:20) zde stojí vlak do Prahy (plánovaný odjezd je v 5:25 hodin), lehám do něj a usnu … . Teď mě napadá, že bych mohl pokračovat … probudím se ve Varšavě …