1. Praha > Dubai

Rodiče mi záviděli daleké cesty a tak jsem se rozhodla je na jednu svoji baťužkářskou cestu vzít také. Letíme s Emirates z Prahy do Saigonu a jelikož máme v Dubaji více než 8hodinové mezipřistání, dostáváme k letence zdarma vízum a nocleh v hotelu. Letenka byla kupována v srpnu za 16.200kč. Let EK0140 z Prahy do Dubaje trvá asi 5,5 hodiny. Letiště v Dubaji je obrovské, krásné a čisté. Vyřízení víz probíhalo rychle, pouze na pasové kontrole byla šílená fronta. Poté se vydáme hledat autobus k našemu hotelu Copthorne, následujeme ceduli autobus až k zastávce, odkud se vracíme zpět do čekací haly na registraci, moc dobře to značené tedy není. Hotel je asi 10min od letiště. Po ubytování si všimneme, že hotel nabízí 2hodinovou noční projížďku po Dubaji. Váháme zda jet nebo ne. Nakonec jsme rádi, že jsme jeli. Byli jsme jediní 3 blázni, nikdo jiný nejel a měli jsme jak řidiče, tak průvodce, který byl super a mnoho nám o Dubaji pověděl. Cestou jsme se zastavili u mešity, hotelu Burj Al Arab, na palmovém ostrově u hotelu Atlantis a pod současnou nejvyšší budovou světa Burj Khalifa. Po cestě jsme už sice klimbali a z noci na hotelu nám zbyly jen 2,5 hodiny, ale nelitujeme.

1. Dubaj

2 Dubai

2. den Dubai > Saigon > Hanoi

V 6.30 už jsme šli na snídani. Poté jsme odjeli shuttle busem na letiště – terminál 3, který je celý společnosti Emirates. Kontrola proběhla tentokrát velmi rychle. Let EK0392 do HCMC trval asi 7hodin. Přistávali jsme kolem 19h už za tmy. Naštěstí jsme seděli vepředu a tak jsme mohli být mezi prvními u okénka s vízami. Trvalo to minimálně 45 minut než nám vydali víza, už jsme byli trochu nervní, přece jenom máme další let. Vízum jsme si vyřizovali online za 9 USD na osobu. Na místě jsme předložili zvací dopis, vyplněný formulář, 2 pasové fotografie a zaplatili 45 USD/os. Formulář musí být kompletně vyplněný, jinak vám ho budou vracet zpět. Kufry už nás čekali mimo pás a my se mohli vydat z mezinárodního terminálu na domácí (asi 5min chůze), kde jsme se u Vietjet Air zacheckovali na let VJ8678 do Hanoje. Už tam jsme se nasmáli, když si pán nechal odbavovat pytle rýže. Terminál byl dost děsný, všude byli špinavé koberce a hrozně to tam smrdělo. Všude to byl samej Vietnamec :-). Bohužel byl náš let do Hanoje zpožděný a místo 21:50 jsme odlétali až kolem 23h. Letadlo bylo ok, nové, let trval asi 1,5 hoďky. V Hanoji jsme museli před východem ukazovat kontrole útržky od zavazadel. To jsem viděla poprvé. V hale už nás čekal přes hotel objednaný taxikář, který nás za 45min dovezl k našemu hotelu Kangaroo. Typický zápach Asie nás uhodil do nosu hned ve vchodu, ale pokoj čistý s novou koupelnou, takže za 16$/pokoj maximální spokojenost. Nejlepší byl výhled z pokoje, to jsme se poprvé nasmáli nad systémem elektrického vedení ve Vietnamu.

4 elektrina

3.den – Hanoi

Překvapilo nás, že za tu cenu máme i snídani. Po snídani jsme si hned na recepci zarezervovali výlet do Halong Bay. Na osobu nás to stálo asi 30$ USD. Poté nám super recepční Anna dala mapu a ukázala kam máme jít. V bance ve vedlejší ulici jsme si chtěli vyměnit peníze, ale zrovna jim začala 1,5hodinova polední pauza až do 13h. Tak jsme se k mauzoleu vydali pěšky místo taxíkem. Po cestě jsme se pobavili nad Hanojským provozem. Všude samé motorky!!!! Jak pak by ne, když je v Hanoji 5mil motorek na 7mil obyvatel.

4a motorky

Postupně jsme se otrkali a naučili se ulici přecházet, jinak se ani nedalo, protože chodníky slouží jako obchodní prostory, parkoviště motorek, terásky restaurací a hospod, prostor, kde chovají v klecích slepice atd….všechno, jen ne chodník. Po cestě jsme se trochu ztratili, takže když jsme konečně vyměnili peníze a měli v rukou miliony, našli jsme taxi, které nás za 40k dovezlo ty zbývající 3km k mauzoleu. Wau, to byl prostor – obrovské náměstí s mauzoleem uprostřed. Pro zajímavost: Ho Chi Min si žádné mauzoleum nepřál. Chtěl být zpopelněn a rozsypán v Severním, Středním a Jižním Vietnamu (jako symbol sjednocení). My jsme navštívili pouze Pagodu na jednom pilíři, protože Ho Chi Minův dům, muzeum i mauzoleum jsou v pondělí odpoledne zavřené. Odtud jsme šli pěšky k Chrámu Literatury. Vstup do Chrámu Literatury byl 20k a stálo to opravdu za to. Moc hezký chrám, kde zrovna probíhali promoce, takže mnoho kluků a holek slavnostně oblečených chodilo po areálu a navzájem se fotili.

5 Chram literatury

Po chrámu jsme se šli najíst do nedaleké rodinné restaurace nebo spíše bufetu Ruoi Tu Ky. Ani nevíme jak se naše první jídlo ve Vietnamu jmenovalo – dali jsme si tofu a krevety v těstíčku. K tomu jsme dostali hrozně smradlavou rybí omáčku. Četla jsem, že omáčka hrozně smrdí, ale je výborná, tak jsme ji snědli – pravda je, že už jsme na takovou smradlavku za celých 14 dní nikde nenarazili. Moc jsme se nasmáli prvním pokusům jíst hůlkama. K pití první vietnamské pivo Bia Ha Noi. Taxi k Vodnímu Loutkovému Divadlu Mua Roi Nuoc jsme usmlouvali to na 60k. K divadlu jsme dorazili právě včas na představení v 17:15h. Velká škoda, že přestavení od 18 a 19 hodin byla vyprodaná, chtěli jsme původně obejít Jezero navráceného meče a podívat se přes červený most Vycházejícího Slunce do Chrámu Nefritové hory, který byl po představení už bohužel zavřený. Představení bylo super. Hrála živá hudba a ve vodě se odehrávalo 12 různých scének z vietnamského života. Celé to trvalo asi 45min a měla jsem pravdu, když jsem si myslela, že je zbytečné kupovat za 20k povolení k focení. Nikde se to nekontrolovalo. V divadle je tma, takže se v posledni řadě dá i krásně vyspat (jak by potvrdil tatínek). Poté jsme se šli ještě podívat k jezeru, chrám i Želví vež uprostřed jezera byly hezky osvícené. Po cestě jsme narazili na cestovku, která nabízela Tam Coc za 15$, tak jsme tam dlouhou dobu vyjednávali výlet a lístky do vlaku. Nakonec jsme koupili za 15$/os výlet na Tam Coc a za 35$/os lůžkový vlak z Ninh Binh do Hue ve 4lůžkovém kupé. Večerní procházka starou částí města byla zajímavá. Procházeli jsme několikrát okolo chrámu Bílého koně, koukali na suvenýry až jsme nakonec zakotvili v příjemné restauraci Little Hanoi. Najedli jsme se dobře: Nem Thap cam – smažené jarní závitky, Ga xao hat dieu – kuřecí a kešu ořechy s rýží a My xao ga – nudle s kuřecím a zeleninou. K tomu dobré pivíčko Tiger.

6 Vodni divadlo

4.den – Halong Bay

Kolem 8h už nás vyzvedávala cestovka Bamboo na výlet do Halong Bay. Minibus byl nový, hezký a průvodce velice sympatický, uměl anglicky a hodně toho věděl. Cesta do Halong Bay trvala přes 3 hodiny a do Halong City jsme přijeli až před 12h. Cesta šílená, poslední 2 hodiny po rozestavěné kodrcavé silnici. Po cestě jsme měli přestávku v ´mramorové vesnici´- což je vlastně centrum pro invalidy, kteří vyrábějí umělecké výrobky (obrázky, sošky, výšivky…atd) a tímto prodejem turistům na ně stát vlastně vydělává peníze, kterých nemá jinak dostatek, jelikož kvůli válce a používání chemických zbraní je ve Vietnamu mnoho postižených lidí (a neustále se rodí další). Je to trochu hra na city, protože turisté vidí tyto lidi pracovat, ale určitě je to výborné řešení. Podle všeho tam i bydlí a tvoří takovou komunitu. Těsně před naloděním jsem nám koupila 3 kloubouky za 50k dongu (což se později ukázalo jako super cena – v Saigonu jsme nesehnali jeden pod 40k) a už vyplouváme do Dračí Zátoky. Hned dostáváme výborný oběd: rybu, nějaké závitky, špenát, krevety, tofu, vaječné omelety, mušle. Sedíme u stolu s nějakýma Korejkama a ty mlaskají, že to je hrůza! Pití si musíme zaplatit za 30k. Asi po hodině připlouváme k rybářské vesničce, kde za poplatek 120k na osobu vyrážíme na 40min jízdu na loďkách. Prouplouváme jeskyně, zátoku i rybářskou vesnici. Ti ‚odvážnější‘ jako já a taťka pak jdou ještě na 20min na kajak. Průvodce pak na lodi ukazoval jak se kouří ze speciální vietnamské dýmky, kterou jsme si samosřejmě přivezli domu jako suvenýr. Poté asi 30min přejezd k jeskyni Dong Thien Cung, kterou jsme za necelou hodinku prošli. Jeskyně byla objevena až nedávno a to čirou náhodou, kdy byl jeden rybář za bouře nucen zakotvit na tomto ostrově a chtěl chytit opici – ta mu utekla do jeskyně. Tři roky trvalo její zpřístupnění (betonové cesty, barevné osvětlení) aby v roce 2009 byla otevřena pro veřejnost. Od ní už jsme museli rychle do přístavu jelikož se začal zvedat vítr. Cesta zpět minibusem byla stejně únavná jako cesta tam a opět zastavení v mramorové vesnici. Dojeli jsme v 20h. V hotelu jsme nechali věci a beželi si pro lístky na vlak. Na večeři jsme šli opět do Little Hanoi. Já si dala tentokrát výbornou chobotnici v sezamu a zkusili několik výborných koktejlů. Večer jsme koupili letenky z Phu Quocu do HCMC (let tam už jsme měli koupený dopředu z ČR, ale chtěla jsem zjistit zda jsou na místě levnější a nejsou – agentury je prodávají ještě dráž než jdou koupit přes internet a i v našich případech platilo čím blíže odletu tím dražší). V televizi dávali něco o tajfunu, ale moc jsme tomu nerozuměli.

7 Halong Bay

5.den – Hoa Lu > Tam Coc > Chua Bai DinH > Ninh Binh

Do minibusu jsme nastoupili kolem 9h, průvodce tentokrát nic moc, malá zakrslá holka, co neuměla moc anglicky a celý den byla hrozně ve stresu. V 11:30 jsme dorazili na pvní zastávku – původní císařské město Hoa Lu (kousek od města Ninh Binh). Areál celkem ok, navštívili jsme dva chrámy krále, jeho synů a rodičů. Průvodkyně toho ale moc nenamluvila, takže to byla škoda.

8 Hoa Lu

Poté jsme přejeli do Tam Coc, kde jsme šli nejprve do restaurace na oběd (v ceně zájezdu, ale oproti včerejšku nic moc) a pak jsme jeli na lodičkách. Pádlovali jenom ženy a většinou pádlovali nohama. Projíždka necelé 2 hodiny byla moc hezká. Příroda okolo byla úžasná. Ale škoda, že cesta vede tam i zpět stejnou trasou. Na konci čekali otravní prodavači pití a donutili rodiče (sedici na jine lod’ce) koupit drink a chipsy jejich pádlovačce (neumí anglicky, tak se nedokázali vymluvit). Po cestě nám ještě nabízela suvenýry a táta koupil klíčenky za 100k (já poté na trhu v Saigonu za 50k). Nakonec zas byla otravná a chtěla dyško. Můj spolujezdec ji dal 20k a já 10k a on ji to podal a ona ´ještě od slečny´a že dohromady to je málo. Pff, tak tím u mě klesla a měla smůlu. Táta dal 10k a ta jejich se tomu hrozně smála a na celý kolo mavála 10k, že to byla fakt výhra. Poté jsme si mohli půjčit kola za 100k a projet se po okolí ke chrámu.

9 Tam Coc

Kamarádky říkaly, že to stojí za to, ale my chtěli ještě stihnout budhistický komplex Chua Bai Dinh. Nakonec jsme si domluvili taxi tam a zpět do Ninh Binh k nádraží. Taxi bylo z renovované společnosti Mai Linh, takže jsme opravdu jeli podle měřiče a vraceli se zpět k Hoa Lu. Dojeli jsme na parkoviště za cenu 322k, tam jsme si koupili každý 2 jízdenky na vláček, který nás po 5-10minutách jízdy dovezl k obrovskému areálu. Byl to nový areál z roku 2010, takže jsme nic moc neočekávali, ale bylo to moc hezké. Možná nás to uchvátilo i tím, že jsme tam byli úplně sami a byl tam úžasný klid. Viděla jsem nějaký dokument, kde byl areál plný lidí a určitě to má jinou atmosféru. Po obou stranách vedou schodiště s velkými kamennými budhy a ve stěnách jsou zlaté výklenky se zlatými budhy. Těch schodů tam bylo opravdu hodně. My jsme došli k prvnímu chrámu, kde byla obrovská socha zlatého budhy. K druhému chrámu už jsme nestihli vystoupat, páč zavírali. Před chrámem byl ještě velký 36tunový zvon. Pagoda v povzdálí nebyla ještě dostavená, takže se na tom ještě pracuje. Dole už na nás čekal vláček a když nás přivezl na parkoviště byla už tma. Celý komplex byl osvícený jako na Vánoce.

10 Bai Dinh

Taxi na nás naštěstí čekal i s našimi bagly v kufru a dohodl si snámi cenu 550k celkem za odvoz zpět do Ninh Binh (takže nezapl měřič a zapl ho až ve městě). Pro nás to bylo stejně výhodné. U nádraží jsme hledali nějakou restauraci, kde bychom mohli přečkat čas od 19h do 21:40 kdy přijede vlak. Nakonec jsme zašli hned 50m od nádraží. I když to nevypadalo moc lákavě, bylo tam hodně lidí a všichni tvrdili, že jídlo je výborné. Tak jsme si dali 2 druhy jarních zavitků a nudle s kuřecím. K tomu pivíčko a zdarma jsme dostali banány a nějaké sušenky. Vedle nás si sedli nějací angličani a říkali, že tu v Ninh Binh jsou 3 dny a že jezdili po okolích na motorkách. Že Trang An je trošku lepší než Tam Coc, že to je méně komerční a není tolik lodí, veslařky jsou příjemnější a neprodávají suvenýry/nežádají dýško. Ale zas je stál vlak z Hanoje 6$, motorky tak 6$/den a ještě ubytko. Takže 15$ za celý organizovaný výlet z Hanoje pokládají za super, bohužel už bez té svobody. Domácí nám před odchodem dali na cestu jogurtové želé a sušenky. Důkaz toho, že Vietnamci jsou pohostinní. Před 21h jsme se vydali na nádraží, ale bylo moc brzo, tak jsme si v kavárně naproti dali ještě kafe. Měli kavárnu to přímo doma – 3 stolečky navíc v obýváku, na záchod jsem šla k nim do koupelny. Nemá moc cenu vyčkávat na nádraží, na nástupiště pouští až 5min před příjezdem vlaku. Koupili jsme si 3 místa v 4 místném kupé. Naštěstí k nám nikoho nedali. Bylo to trošku horší než jsem čekala a než bylo na fotkách. Sice bylo prostěradlo a deky, ale špinavé. Takže jsme vytáhli naše povlečení a kopli do sebe několik panáků slivovice. Klimatizace se vůbec nedala vypnout, tak jsme měli celou noc jak v mrazáku.

6.den – Hue

V noci jsme střidavě spali/nespali – hlavně byla hrozná zima a ráno bylo světlo už kolem 6h. Asi v 7 jsem se rozhodla, že naše vyfotím. Natáhnu se pro foťák, který mi ležel těsně vedle hlavy a najednou mě něco lechtá na ruce, s jekotem vyskočím páč po posteli mi běží velký šváb. Tak jsem tím vzbudila mamku i taťku, který na něj hrdinně nastříkal sprej proti hmyzu a šváb padnul pod postel. Takže nikdo už neusnul a zbytek jízdy jsme seděli oblečení a očekávali Hue. Bohužel měl vlak zpoždění, takže jsme nakonec dojeli v 10:10 místo v 9:10. Na nádraží se na nás hned vrhli taxikáři a hoteliéři a chtěli asi 100k za cestu do města. Já měla najitý nejlevnějsí hotel v centru a taxi k němu jsem usmlouvala na 40k. Cesta do centra byla asi 3km a řidič mi nabídl, že nás poveze za dva dny z Hue do Hoi An ze zastávkama jaké jsem požadovala za 65$ (začínal s cenou někde na 100$). Byl to celkem sympaťák a mluvil dobrou AJ, tak jsme souhlasili. Nechali jsme se vyhodit u hotelu Google a tam jsme se i ubytovali za 18$/pokoj. Po osvěžující sprše jsme vyrazili do města. Šli jsme pomalu uličkama k řece a hledali jsme něco k jídlu, páč jsme neměli ani snídani a už bylo poledne. Kolem nás otravní rikši, byli tu fakt nepříjemní. Najedli se až před vstupem do Citadeli. Pravděpodobně to zde bylo dražší než v ostatních částech a ani lidi tu nebyli, ale jídlo bylo nakonec celkem ok: Mi Xao Rau – nudle se zeleninou, Com Chien Ga – nudle s kuřecím. K tomu pivo Huda – vše za 160k. Po rychlém obědě jsme vyrazili směr Citadela. Hned za první bránou u vodního příkopu jsou 4 kanóny (4 roční období) a přes nádvoří dalších 5 (5 elementů). U mapy zjišťujeme, že je Císařské město opravdu veliké a opravdu jsme ho neprošli celé. Hlavní Měsíční brána má být nejhezčí budovou, ale bohužel se zrovna rekonstruuje. Platíme vstup 105k/os. Před Palácem nejvyššího souladu posloucháme tradiční vietnamskou hudbu. Vevnitř paláce se nachází originál císařského trůnu. Za palácem už se rozprostírá Purpurové Zakázané Město, jehož značná část byla bohužel zničena během Ofenzívy TET, kdy Vietkong dobil Citadelu, která pak čelila bombovému útoku Američanů. Pak jsme se šli podívat do příjimacích sálů císařovny a prohlídku Citadely jsme zakončili u Pavilonu Věčné čistoty, kde se nacházejí urny s popelem císařů. Z Citadely jsme se vydali směrem k Dieu De National Pagodě, která však nebyla tak blízko jak to vypadalo a navíc byla přes řeku a most byl v nedohlednu. A jelikož jsme byli unavení, tak jsme se podél vody vrátili k železnému mostu, kde jsme si dali na trhu pivo a ovoce a v supermarketu HA HA nakoupili jídlo a pití. Přes most jsme pak přešli do naší části města a všimli si trhu na nábřeží, kde bylo možné nakoupit suvenýry a oblečení. Na konci trhu byly stánky s jídlem, tak jsme si dali jarní závitky a různé masové koule. K tomu teplé pivo Festival a platili jsme 145k. V našem hotelu byla super Happy Hour – pivo celý večer zdarma!!! Hráli jsme karty a pili rum s recepčním. Rum musel někde sehnat, páč nejprve řekl, že nemají a pak někam běžel a přinesl vietnamský rum. Dal nám do toho limetku a on sám se hrozně ušklíbal když to pil. Holky se tomu hrozně smály, když si taky cucly a nám tleskali, když jsme do sebe klopili panáky jako nic.

11 Hue

7.den – Hue – Hrobky císařů

Ráno jsme si dali snídani u nás na hotelu – vajíčka či omeletu s houskou za 105k. Kafe/čaj jsme měli zdarma. Na recepci nám půjčili za 6$/os. kola a my se mohli vydat na cestu k císařským hrobům. Rozhodli jsme se to vzít od nejvzdálenější, ale za to prý nejhezčí hrobky císaře Minh Mang. Jeli jsme na kole celkem dlouho, protože mapa co jsme dostali končila hned za nádražím a zbylých 12km bylo uvedeno jen šipkou furt rovně. Takže jsme se neustále ptali na cestu. Ve městě byla doprava drsná, ale jen co jsme vyjeli z centra, tak byl klid a jelo se přírodou moc hezky. Asi po hoďce a čtvrt jsme konečně přejeli Voňavou řeku a hned někde už měl být hrob. Tak si jedem po silnici dál a dál a najednou na nás někdo huláká. My tomu nevěnujeme pozornost, zas nám chtějí něco prodat. Ale oni křičí víc a víc a slyším jak volají, že hrobka je již tam. Tak jsem zastavila a opravdu tam bylo napsáno, že vchod je lesem 200m. Taťka byl však tak rozjetý, že pokračoval dál a neslyšel jak na něj voláme ať zastaví. To by ještě ani tak nevadilo, ale zrovna tam byl šílený kopec a tak si ho celý sjel, aby ho pak vyšláp nazpátek. Hrozně jsme se nasmáli, páč jsme opravdu volaly, ale on musel být upozorněn až projíždějícím týpkem na motorce, že jsme zůstaly nahoře na kopci. Tak jsme si nechali kola u té restauračky a šli asi 300m polní cestičkou kolem betonové zdi až jsme došli k oficiálnímu vchodu. Se značením mají ve Vietnamu opravdu problémy. Kdybychom se nemuseli furt někde ptát, byli bychom tu už dávno. Zaplatili jsme vstup 80k. Areál byl opravdu velký a krásný. Samotná hrobka byla až v zadní části – hora v jezírku. U našeho hlídače kol jsme si pak dali pivo, aby z hlídání něco měl, když už hlídal zdarma a povídali si s ním o životě ve Vietnamu.

13 Hrobka Minh Mang

Pak jsme vyrazili na kole k další hrobce císaře Tu Duc. Jeli jsme palmovým lesíkem – prašnou cestou do kopce – na kopcích hřbitovy a konečně jsme před 15h dorazili k hrobce. Kola jsme si opět mohli nechat zdarma u nějaké vzdálenější hospůdky. My však jeli až ke vchodu a tam stálo parkovné už 10k. Tak jsme to parkli tam a za vstup do hrobky dali 80k. Zde jsem si všimla vietnamského triku vracení penež – nedají všechny vracené peníze kupujícímu zpět do ruky, jen část a jednu bankovku pak dají na jejich stůl v tom momentě, když vidí, že si to kupujicí přepočítává. Takže ono to sice vypadá nevinně, že tu zbylou bankovku prostě vytáhli později a kupující si ji nevzal ze stolu, ale ve skutečnosti spoléhají na to, že si kupující peníze nepřepočítá a schová je rovnou do kapsy. Chvíli předtím totiž v ruce držejí všechny bankovky a tak si klidně kupující může myslet, že mu je všechny dávají do ruky. Tohle jsem pak viděla ještě asi 3x. Hrobka Tu Duca byla také moc hezká. Byla kolem jezírka v borovicovém háji a opravdu to mělo atmosféru. Tu Duc měl 104 žen a nespočet konkubín, ale kvůli zarděnkám nikdy neměl děti. Zábavné je spekulace nad opravdovým místem hrobů, jelikož jsou všechny do teď neznámí (všech 200 lidí co vládce pohřbívali bylo vždy popraveno). Museli jsme ale spěchat, páč už bylo pozdě a do města to bylo ještě daleko. Navíc jsme chtěli navštívit Pagodu Vládkyně nebes. Všude u cesty byly stánky se suvenýry a s barevnýma vonnýma tyčkama. U některých seděli i paní a ukazovali jak se tyčky vyrábějí. Takže jsme se rozhodli podívat se na místní výrobu vonných tyčinek, kde nás brutálně oškubali a za balíček s 10 mini spirálama si nechali zaplatit 80k (a to jsme to usmlouvali ze 120k). Ten samý den jsme je u budhistického krámu koupili za 30k a později v Saigonu v postranní uličce za 15k. Ale zas nám ukázali jak se vyrábí.

14 vonne tycky

Pak už jsme jeli směrem k městu a na křižovatce jsme teda zjistili, že most přes řeku k pagodě žádný neexistuje a možnost jak se k ní dostat byla jen přes město a zpět, což bylo asi 6 km. Tak jsme se aspoň vydali k Tygří aréně, která byla jen asi 500m zajížďkou. Tam se dostat taky bylo umění, žádné značení a odbočení do minipidi uličky. Nakonec jsme právě zde potkali jediné turisty na kole za celý den. Fakt vtipný, že právě zde, ostatní jeli na hroby organizovaným výletem na lodích nebo minibusy. Aréna byla zavřená, ale my jsme prolezli plotem dovnitř. Museli jsme se vrátit do města ještě za světla a projeli jednu dost drsnou křižovatku, kde táta zůstal chvíli bezradně stát a my s mamkou vyrazily schované za motorku. Je to fakt adrenalin. Před školou, kde studoval Ho Chi Min jsme si všimli stánku s jídlem. Byli to placky ze sladké brambory a kokosu nebo sladké brambory polité kokosovou omáčkou. Oboje za 5k. Najednou ke mě přišla jedna učitelka a požádala mě, zda bych se chvíli nemohla účastnit její hodiny angličtiny. Tak jsme s mamkou šly do třídy a taťka byl venku. Povídala jsem asi 10minut o sobě, rodině, práci a cestování. Pak se mě měli ptát na otázky a jediný co je zajímalo bylo kolik měřím a vážím. Venku už tma jak v pytli a my to měli na hotel přes 2 velké křižovatky. Tak ta křižovatka za světla byla nakonec jen příprava. Srdce mi bušilo jako o závod, páč semafory nefungovali, tátovi nefungovalo ani světlo, ale motorky kolem nás proplouvali velice elegatně. Hlavně se nezastavit a nepanikařit!!!! Do hotelu jsme sice dojeli spocení, ale živy a zdrávy.

15 navsteva skoly

8.den – Hue > Lang Co Beach > Hoi Van Pass > Marble Mountains > Hoi An

Na dnešek jsme měli domluveného řidiče a průvodce v jednom, který nás zaveze za 65$ z Hue do Hoi An s několika zastávkami po cestě, jenže přijel úplně jiný týpek, který neuměl ani anglicky, za celou dobu nám nic nevysvětlil a na všech zastávkách nás chtěl úplně ošidit. První jsme zastavili v ´rybářské vesnici´ no nevím zda se cestička mezi silnicí a mořem dá nazývat vesnicí, ale všude se váleli rybářské sítě a u břehu parkovaly rybářské loďky. Tak jsme se u toho ´nadšeně´ vyfotili a pokračovali dál. S otázkama jsem skončila v momentě kdy se mi dostalo odpovědi ´20km´ na otázku ´jak vysoká je ta hora před námi´. Druhou zastávkou měli být Slonní Prameny (Elephant Springs) ale cesta tam byla neprůjezdná a tak jsme to museli vynechat. Tak jsem mu rovnou řekla, že mu dám míň peněž, on protestovat, že to není jejich chyba a že nás místo toho vezme na Lang Co beach. Lang Co Beach také stála za prd, páč byly šílené vlny a nedalo se v nich koupat a dal nám na to hodinu – my měli za 15minut pláž zkouknutou a stejně jsme na něj museli čekat, páč nebyl v autě. Na pláži jsme si povídali s prodejcem suvenýrů, který nám řekl o tajfunu, který prý dorazí do Vietnamu zítra. COŽE??? Tak to nás teda pěkně vyděsil a hned jsme se ptali řidiče a opravdu nám ukázal zprávy, kde se píše o tajfunu 3. nebo 4.listopadu. Po hodině jsme tedy nasedli do auta, po chvilce si vyfotili Lang Co Beach z druhé strany a pokračovali přes Hoi Van Pass.

16. Lang Co beach

Nahoře jsme dostali asi 30minut na focení a nákup suvenýrů. Všichni byli otravní, že to bylo hrůza. Ty ceny byly naprosto směšný. Za 6 budhů chtěly nejprve asi 250k a já se teda fakt zasmála a řekla, že víc než za 50k to nekoupíme. A pořád jsem odmítala až mě to opravdu za 50k dala. To jsem se divila. A zde na mě zkoušeli další trik s penězma. Čuměli mi přes rameno jaké bankovky mám v peněžence a povídá mi, dej mi stovku já ti vrátím. Tak jsem ji dala tu stovku a všimnu si, že drží v ruce 10k bankovku. Tak si dávám pozor, aby mi vrátila 50k. Vrátila mi pade, ale hned si moji stovku vyměnila v ruce za deset a prej, že jsem ji dala deset a ne stovku, ať koukám doplatit. Haha, tak jsem se ji vysmála. Takhle si všechny turisty znelíbí. Dnešek nám fakt moc nevychází. Do toho ten tajfun….Z Hai Van Pass jsme sjížděli dolů k Danang. Výhled krásný. Dovezl nás před Mramorovou horu a řekl, že máme na prohlídku asi hodinu. Moc se mi to nezdálo, když průvodce říká 4hod minimálně. Ale nějaký holky říkaly, že to bohatě stačí, tak jsme šli. No bodejť by to nestačilo – poslal nás do nějaké jeskyně, která je jen malá uzavřená část hory Thuy Son. Když jsme zjistili, že z jeskyně opravdu není východ do další části hory, tak jsme vyšli ven a šli do toho správného vchodu. On popíjel u stánku a ptal se kam jako jdeme. Dost naštvaně jsem mu řekla, že jdeme do té správné části a že se nás dočká až ve 3h místo v dohodnuté 2h. Vypadal naštvaně, ale já asi víc, tak souhlasil. Vzali jsme teda mramorové hory dost rychle, což byla škoda, páč to byla fakt krása. Jeskyně, pagody, chrámy, vyhlídky….všechno moc krásné a my to museli proběhnout za hodinu . Vystoupali jsme na hrozně vysokou vyhlídku, byl to záhul, ale výhled byl nádherný.

17 Marble Mountains

18 Marble Mountains

Řidič nervozně čekal u auta. Po příjezdu do Hoi An jsme se nechali vysadit asi 3 ulice od přístavu a už druhý hotel se nám líbil a s cenou 25 $/pokoj/noc se snídaní a bazénem nebylo co řešit. Hned jsme zjištovali co ten tajfun. Nikdo nevěděl nic přesně. Podle posledních údajů by měl dorazit v pondělí ráno. Ajaj, to zrovna letíme do HCMC. Tak jsme se snažili přehodit let už na zítřek, ale změna za 3500kč/os. nám přišla celkem dost, takže jsme se rozhodli nic neměnit a s nervama pak čekali jak se to vyvine. Vyrazili jsme do centra a byli jsme z městečka nadšení. Opravdu kouzelne. Zajednali jsme si výlet do My Son na druhý den za 340k/3os, agentur je všude spousta. Poté jsme došli k japonskému mostu a dostali se do samotného centra k vodě. Všude už svítily lampiony a byla to fakt nádhera. U malých kluků jsme si koupili lampionky na poslání po vodě. Nejprve říkala cenu 30k za jeden a já ji řekla, že ji dám 10k za 3 kusy a ona tak dobře. To si teda dobře nasadila cenu holka. Dostali jsme 3 lampionky a tyč a mohli si je poslat po vodě. Hodně lidí posílalo a bylo to fakt hezké.

19  Hoi An

9.den – My Son

Na výlet do My Son pro nás přijel velký autobus, cesta trvala asi hodinku. Průvodce byl super. Tam jsme zaplatili ještě vstup 100k/os. Les kolem byl poničený z původního tajfunu. Přišli jsme zrovna pozdě na taneční a hudební představení. Průvodce byl super a hodně nám vyprávěl o historii My Son. Opravdu zajímavé. Prošli jsme areál, několik budov jsme navštívili vevnitř, jiné z venku. Bohužel je My Son hodně zničení po bombovém útoku američanů (poté hodně protestů proti američanům ve Vietnamu).

20 My Son

Autobusem jsme přejeli k vodě a tam se nalodili na loď. Plavili jsme se asi hodinu po řece Thu Bon a připluli na ostrov, kde jsme navštívili řezbářskou rodinu, výrobu lodí a výrobu suvenýrů z mušlí. Moc hezké výrobky, všude nám ukázali proces výroby a nabízeli suvenýry k prodeji. Pak jsme se vrátili lodí do Hoi An. U japonského mostu jsme potkali první Čechy a Slováky. Říkali, že začínají v Hoi An, páč se jim tu loni moc líbilo, tak přivezli přátelé. Prošli jsme pak přes most do čínské části. Prošli jsme město zadem až k křesťanskému kostelu a přes most zpět na promenádu, kde pomalu začali vyndávat stávky se suvenýry. Ptali jsme se na vonné spirály, ale chtěly za ně 150k, tak tuhle cenu jsme neměli ani v Hue. Hledali jsme restauraci kam půjdem na večeři. Nakonec jsme kývli na nabídku Cao Lau, což má být specialita v Hoi An za 40k a k tomu zdarma čaj a desert. No Cao Lau nic moc, dezert byl malinký a čaj hnusný. Po cestě domů jsme našli jsme masáž nohou za 126k, tak jsme to ukecali na 100k a s mamkou jsme na půl hoďky šly. Taťka se šel projít a našel supermarket, kde koupil rum, páč nám slivovice už došla. Já ještě rychle mrkla na net – let do HCMC byl v pořádku, tajfun je očekáván až v pondělí večer, takže 8:00h není ohroženo. Ale dostala jsem email od Vietjetair, že náš let z HCMC na Phu Quoc je přeložen na 7:30h ráno. Hmm, tak to asi nestíháme. Vzhledem k tomu, že už bylo po 22h, nikdo na lince nebyl a musíme doufat, že nás zítra na letišti posunou na let odpoledne.

21 Hoi An

22 Hoi An v noci

10.den – Hoi An > Danang > HCMC > Phu Quoc

Ráno jsme vstávali fakt brzo, protože v 5:45 už jsme měli hotelem objednané taxi na letiště v Danang. Jízda 40minut vyšla na 15$. První jsme zařídili let z HCMC na Phu Quoc. Naštěstí nás přesunuli na dnešní let v 16:10h, bohužel tak budem čekat v Saigonu 6hodin místo plánovaných 2h a přijedem na ostrov až večer. Po odbavení jsme šli na snídani do nějakého bistra pod letištěm. Let byl rychlý asi necelou hodinku. V Saigonu jsme si vyzvedli batohy a zjistili, že úschovna je pouze v mezinárodním terminálu. Tak jsme si tam šli uschovat krosny za 1$/bágl/hod a vyrazili za 5k autobusem do města. Jeli jsme asi 35minut a nechali se odvézt do centra k tržnici Bin Thay kde jsme v okolí hledali hotel na poslední dny ve Vietnamu a najedli se. Narazili jsme na nějaké hotely co se nám líbili a plán je přijít do této ulice a něco si tu ve čtvrtek vybrat. Poté jsme se vrátili busem na letiště, vzali si baťohy a šli se odbavit do místního terminálu. Let na Phu Quoc byl rychlý, asi 35 minut a krásně jsme viděli Deltu Mekongu z letadla. Letiště je úplně nové. Hledali jsme taxi, které by nás odvezlo k vybranému hotelu na pláži. Bohužel taxikáři byli domluvení a když mi nabízeli cenu 3$/os, tak jsem odmítla, že si najdu někoho s taxometrem. Ale i taxik z Mai Linh mi tvrdil, že to bude tak 190k. Takže jsem nakonec usmlouvala toho prvního za 150k pro 3 osoby. No aspoň něco k dobru na pivo (zpět na letiště jsme platili podle taxometru 140k, takže to tak vyšlo). Nechali jsme se vyložit asi po 9km u hotelu Lien Hiep Thanh Hotel. Nám byl nabídnut bungalov hned za kuchyní za 35$ bez snídaně. Druhý bungalov je prý až nahoře, takže daleko od moře a bez teplé vody. No přemýšleli jsme zda se ještě někam podívat a porovnat jiná ubytování na pláží, ale byli tak příjemní, že jsme nakonec zůstali zde. Rychle jsme vyřídili formality a šli jsme do vody. Jééé, ta byla ale super! Hned jsme si k tomu dali pivo a už jsme konečně na dovolené a po 3 dny nehodláme dělat nic jiného než odpočívat. Na večeři jsme se rozhodli zůstat v našem hotelu. Měli čerstvé grilované ryby přímo na pláži. Tak jsme si dali grilované ryby (black fish a tuňáka) za 150k, ale k tomu jsme měli zeleninu, pečené brambory a koktejl zdarma. Mňam, bylo to výborné. Pak jsme se šli projít po pláži a zjistili, že tu není mnoho lidí.

23 Phu Quoc

11.den – Phu Quoc

Dnes jsme konečně neměli žádný budík a tak jsme se prospali. Taťka už nemohl spát, tak se šel projít a vyzjistit kde co je a jaké motorky si budem moc půjčit, taky říkal