Afrika krásná, pohlcující, svobodomyslná, ale i zraňující. Uprostřed této svobodné země jsem pochopila: „I kdybych měla v životě ztratit vše, co jsem kdy měla, stále mi zůstane to, co jsem kdy dala.“ Zažila jsem hezké, od překrásných nevšedních zážitků až po zamilovanost, ale i špatné. Nic mě od návratů do Keni neodradilo. Silná malárie, volební nepokoje nebo zápalná láhev před domem – bylo to vyčerpávající a já se vracela domů s tím, že už stačilo. Ale…čas běžel a já opět zatoužila po té svobodné a pro mě fascinující zemi. Po tom, abych se mohla rvát s každou překážkou, kterou mi Afrika přichystá.



Pomáhat v Africe – to byla slova, která mi už od základní školy zněla v hlavě. Konkrétní představu pomoci jsem však neměla. Toužila jsem být alespoň malou kapkou pomoci ve velkém oceánu. Dlouhou dobu to byl jen sen. Ale v roce 2015 jsem rozhodila sítě a snažila se najít na internetu, jak bych se tam mohla dostat (nejlépe do Keni) za účelem pomoci. Z různých organizací přišlo spoustu negativních odpovědí, jelikož jsem neměla žádné zkušenosti. Až jsem narazila na jednu církevní, která vysílá své misionáře do různých zemí. A mezi nimi byla i Keňa, kde působí jejich misionářka Radka a stará se tam o sirotky a farmu. Na otázku, zda bych si mohla přijet vyzkoušet její práci, jsem dostala pro mě překvapivou odpověď ANO! Tak odstartovaly moje veškeré přípravy a sen se pomalu a jistě začal stávat skutečností.

Poprvé jsem do Keni odletěla v červnu 2016 na měsíc. Moje první setkání s jedním ze sirotků bylo více než dojemné. Bydlel v malém hliněném domku. Předávali jsme mu dárky a já mu věnovala své starší boty a on je s vděčností přijal. Když jsem odjížděla pryč, slzy mi stékaly po tváři a v té chvíli jsem věděla, že už nikdy nebudu stejná…

Po návratu domů jsem se vrátila do své práce v kanceláři a k fotbalu, který byl mojí největší vášní. Na hřišti jsem trávila skoro každý den. Práce a fotbal pro mě byly dvě nejdůležitější věci v životě. Během půl roku po návratu z Keni jsem se obou dvou věcí dokázala vzdát. Najednou mi přišly nepodstatné. Toužila jsem být někde, kde budu užitečná. Vrátila jsem se do Keni, tentokrát na 3 měsíce. Prošla jsem si silnou malárií a zažila volební nepokoje. Když mi Radka oznámila, že mě příští rok bude zase potřebovat, protože odlétá do ČR na 2 měsíce a ráda by, abych se jí tam o vše postarala, vysmála jsem se jí. Přece tam nebudu sama mezi Afričany. Nicméně, znovu jsem odletěla. Ze dne na den jsem změnila názor. Spolu s jedním studentem Samsonem jsme se starali o farmu a jezdila jsem do škol vyřizovat vše potřebné. Byla jsem šťastná za své rozhodnutí.

Naposledy jsem byla v Keni v prosinci 2019 i se svým současným přítelem Jozefem a společně nyní zakládáme neziskovou organizaci a pomalu a jistě se připravujeme na návrat do Keni a plány s ním spojené. Celkem jsem navštívila Keňu 5x a změnila mi život. Rozhodla jsem se napsat o svém dobrodružství knihu „Uprostřed africké svobody aneb (ne)všední život v Keni“ a veškerý výdělek z knih věnovat na podporu výstavby nemocnice v Keni. Knihy vyšly v červnu 2020, a pokud se chcete o mém životě v Keni dozvědět více a zároveň přispět dobré věci, je možnost stále si knihu objednat. Více informací na FB: Life with a backpack – život s batohom nebo na pavlackova.vendula@email.cz.

UPROSTŘED AFRICKÉ SVOBODY

Náš tip

Kategorie

Sdílet