Přehlédl jsem drobným písmem psané časy v Atlantě. Budapešť ovšem platí na 100%. Už nikdy více nechci přiletět do Budapešti v pokročilých večerních hodinách. Metro po půlnoci nejezdí, hlavní nádraží zavřená a Vy můžete bloumat do časného rána na ulicích. Navíc je jedna linka metra, ta od letiště v dlouhodobé renovaci, tak se budete kodrcat špinavými a ledově vymrzlými Ikarusy. V Maďarsku si vyměníte Eura za forinty prakticky jen v bance, kde po Vás budou chtít i jména rodičů. Banka je ovšem v noci zavřená. Maďaři prakticky nehovoří jiným jazykem než rodným. Na hlavním vlakovém nádraží Kelleti Vám v místnosti honosně nazvané mezinárodní jízdenky prodá zaměstnanec státních drah MAV jízdenku, která např. stojí 39.90 euro pouze za částku přesně 40 euro nebo jen za forinty. Nemůžete zaplatit např. 100 eurovou bankovkou. Ve 04:30 hodin Vás pošlou si jít někam vyměnit. Musíte přinést přesně 40 euro. V tuto dobu si vyměníte leda tak u báby v kiosku prodávající předražené bagety, která Vám ovšem nabídne značně nevýhodný kurz eura k forintu. Vše jsem zažil a podal jsem na státní dráhy MAV stížnost. To je ve 21. století takřka k neuvěření. S čím se nesetkáte v rozvojových zemích, to Vás může potkat v zemi, která je zcela izolovaná ve svém uvažování a přístupu k občanům. V Budapešti se snadno stanete téměř bezdomovcem, který usilovně přemýšlí, jak se odtud dostane zpět do ČR. Vracel jsem se z Marrakeshe a mohu Vám říci, že tamní vlakové nádraží je několik světelných let před hlavním nádražím Kelleti. Kelleti je špinavá díra, špatně osvětlená, zima kam se podíváš a sednout si na ledovou lavičku v chodbě kde protahuje jako v noci na Sahaře se rovná velkému hazardu se zdravím.