Dakar – cíl vítězů, dobrodruhů i cestovatelů západní Afrikou

Nespoutanou radostí na plážích Atlantiku, s všudypřítomnou slanou vůní a horkým sluncem nad hlavou skončil letošní extrémní off-roadový závod Intercontinental Rally, vedoucí z Paříže západní Afrikou až do senegalského Dakaru. 6000 kilometrů dlouhé a velmi náročné soupeření aut, čtyřkolek a motorek, se letos v lednu dočkalo svého jubilejního desátého pokračování, ale také filmového dokumentu s názvem Cíl jménem Dakar. Krásná Ollie Roučková, moderátor Vlasta Korec nebo mistr českého Offroad Maratonu Zděněk Tůma pod vedením zkušeného Josefa Macháčka, to jsou slavní čeští offrouďáci, pro něž byla Afrika první opravdovou terénní zkouškou a mezinárodním kláním. A navíc, českým fanouškům letošní výsledky rally udělaly velkou radost – zlato slavil náš známý motorkář Lukáš Černý a v konkurenci 10 závodních vozů se prosadily tuzemské posádky Endeavour Team, Speed Company a Wild Team na prvním, druhém a třetím místě.

Cíl jménem Dakar from DIGITAL EXPERIENCE on Vimeo.

Opravdové dobrodružství závodních etap, měřených úseků a rychlostních soubojů, začalo až příjezdem do severní Afriky. Španělskou Almérii opustil elegantní trajekt plný závodníků a doprovodných kamiónů. Jeho cílem byla Melilla, jedno z mála zámořských území Evropské unie. Teprve tam se týmy rozloučily s luxusem Evropy a přes celní prohlídku zamířily za dobrodružstvím Maroka. Změna společenského klimatu je za hranicí ihned znát. V mžiku je tu život plný arabštiny a francouzštiny, dlouhého vyjednávání o ceně nakupovaného zboží a nezvykle blízkého kontaktu při jednání s druhými lidmi. Rozmanité a zajímavé Maroko se vybaví každému trochu jinak. Někdo vzpomene na impozantní mešitu Hassana II. v Casablance, nebo na bloudění proslulým tržištěm v Marrakéši, či na saharské noci s karavanou velbloudů.

Kolona závodních a doprovodných nákladních vozidel však směřovala na západ, kde nad obzor čněly vysoké, sněhem pokryté vrcholky pohoří Atlas. Ano, je to tak. Nejen vrcholy Atlasu, ale i část trati vedoucí horami se pokryla sněhem. Hned první, zimní etapa, se startem v Mahirii, je zejména pro motorkáře kritická. Už na start nedorazili dva jezdci a jedno závodní auto. Kamení skryté pod sněhem, sledování navigace a vyhledávání trasy je pro jednoho mimořádně obtížné. Favorizovaný Lukáš Černý šetří síly, jede s rozumem, opatrně. To se vyplácí, dojíždí s pouhou tříminutovou ztrátou za španělem Vaquerou. Veliká smůla potkává Martina Cabelu z Orion MRG týmu. Na motorce padá a stroj mu působí mnohačetné zlomeniny,které si vyžádají převoz domů. Do cíle etapy dojel z posledních sil. Mezi automobily se do čela dostal Endeavour Team Jakuba Krofiána a Pavla Režného. Na soupeře vybojovali slušný náskok tři čtvrtě hodiny, ale stálo je to jeden rozbitý disk u kola. Stačilo jen nešikovně trefit ostrý kámen ležící přes uzoučkou cestu. Těmto sotva postřehnutelným stezkám se v Africe říká pisty. Úvodní etapa vedla do cílové Merzougy, kempu v podobě zámečku obklopeného pouští a prvními saharskými dunami.

Dál se závodníci vydali na dlouhé a již pouštní etapy plné dun. Vytyčené kontrolní body, mezi kterými závodníci hledají nejkratší nebo nejsjízdnější spojení, leží převážně v poušti a té musí řidič věnovat pozornost. Orientační body mizí, vyjeté koleje předchozích vozů může vítr zafoukat za půl hodiny nebo také za deset minut. Teplota pozvolna stoupá přes třicítku. Což se dá říct, že je ještě pro evropana snesitelné. Přesto zásoby pitné vody mizí dřív, než by jezdci očekávali.

Spojnice mezi kontrolními body závodních etap kličkovaly na jih Maroka z romantické Zagory do zapadlého Ichtu a potom, pro změnu do překvapivě luxusního města Smary. Posledním velkým městem v Maroku je přímořská Dachla, po které následoval přejezd do islámské republiky Mauretánie.

Záhadná Mauretánie, území mnoha nej. Nejchudší, nejsušší, nejstarší. Tak si tuto zemi můžete ve zkratce zapamatovat. Z písečných dun táhnoucích se sta a sta kilometrů náhle vyčnívají holé a takřka kolmé skály. A nesejdete-li z cest, dostanete se do nejstarších měst na světě, jako je Chinguetti nebo Ouadâne.

Na vyčerpané a unavené závodní týmy čekaly opravdu hluboké písky, na 40ti stupňovém slunci rozžhavená skaliska plné opravdu ostrých kamenů. V terénu je obtížné se pohybovat byť i pěšky, horký vítr vás vysuší, neustálá žíjeň je na denním pořádku. Tady se opravdu láme dakarský chlebíček. Do cíle mauretánských etap nedojíždí silná Toyota týmu Dessert Warriors. Upravený terénní vůz končí zasypaný v zrádné poušti, kde výkon motoru nemůsí vůbec nic znamenat. Právě naopak, trápením vozu si posádka přivodila závadu a to byl konec. A nebyli jediní, na nebezpečí uprostřed dun vzpomíná ve filmu i jinak zkušený jezdec – Vlasta Korec.

Na dno sil si uprostřed saharské pustiny šáhl i Endeavour Tým. Přesto se posádce dařilo postupně získávat náskok, ujíždět soupeřům, zvládat úzké, v písku ztracené pisty, a skalnaté kaňony.

Na poslední opravdu náročnou etapu závodu, přivítala dobrodruhy na silných strojích písečná bouře. Jemná zrníčka písku zalézala do oblečení, do očí i nosu. Stroje mají zanesené vzduchové filtry již po pár kilometrech. Etapa rozdělená do dvou měřených částí přinesla chyták v podobě dvou kontrolních bodů uprostřed dunového pole, kde favorizovaný Endeavour Team, zavátý sypkým saharským pískem, měnil rozbité kolo. Přesto se češi dostávají do poslední cílové destinaci v Mauretánii, do Nouakšotu, města ležícího přímo na pobřeží Atlantiku.

Překročením řeky Senegal se výprava dostala do stejnojmenného státu, do opravdové, černé Afriky. Do divoké, ale pohostinné země s teplotami blízkými čtyřicítce stupňů Celsia, do krajiny plné vegetace, množství přátelských obyvatel a mnoha barevných lodí na plážích Atlantiku. Pověstný Dakar, ona „Paříž Afriky“ se přiblížil. Na pláži u Růžového jezera slavil každý, kdo proťal cílovou pásku. A slovem vítěze v kategorii automobilů, Jakuba Krofiana: „Výsledek není to první, nejdůležitější. Ale ta atmosféra. Kamarádství, pohoda a legrace na palubě Endeavour Teamu byla za odměnu.“ Vítězům gratulujeme a děkujeme všem fanouškům. Nejen těm, co neváhali a doletěli uvítat naše borce do Dakaru, ale i těm filmovým.