Udělat trip po Spojených Státech jsem plánoval již delší dobu a v létě 2013 se mi jej konečně povedlo uskutečnit. V Americe jsme spolu s bratrancem strávili téměř dva měsíce.

Že vyrazíme do USA bylo jasné až po zakoupení letenek. Ty jsme sháněli přibližně měsíc před odletem, který měl být někdy začátkem července. Protože první část této „dovolené“ jsme chtěli strávit u mého známého v Texasu, sháněli jsme letenky do Dallasu.

Populární agregátory jako jsou Pelikan.cz, Studentagency.cz či Letenky.com v našem případě selhaly. Když jsme již našli rozumnou variantu, kdy by cesta netrvala přes 30 hodin, vždy jsme skončili na hlášce typu „Omlouváme se, požadovaný let je již vyprodán. Prosíme, zvolte jinou kombinaci letů z nabídky.”

Nakoupili jsme nakonec u Lufthansy a jedna letenka vyšla na 25 tisíc. Letěli jsme nakonec 30.6. z Prahy. Nejprve do Frankfurtu, poté do Chicaga a nakonec do Dallasu. Cestou zpátky byl přestup pouze ve Frankfurtu. V obou případech trvala cesta okolo 17 hodin, tedy měla.

Přílet do Chicaga
Chicago

Až na několik hodin nefunkční zábavní systém v letadle proběhla cesta z Evropy do USA v klidu. V USA však nešlo už vše podle plánu, hraniční kontrola v Chicagu trvala příliš dlouho a letadlo do Dallasu nám tak uletělo. První noc jsme tak strávili na zavřeném letištním terminálu. Letecká společnost nám sice nabízela hotel s 50 % slevou, ale můj batoh se již vydal na cestu a chtěli jsme letět brzy ráno, takže hotel by na 4 hodiny neměl smysl.

Ráno jsme konečně odletěli do Dallasu, kde nás vyzvedl můj známý Doug. Na jeho velbloudí farmě kousek od klasického venkovského městečka Valley Mills jsme strávili téměř měsíc. Zažili jsme s ním a jeho rodinou například Den nezávislosti zakončený „huge“ ohňostrojem, který ale moc velký nebyl a mnoho dalšího.

Spoustu času jsme strávili v české kolonii ve Westu, kde pekli „české“ pečivo, které jsem u nás nikdy neviděl. Viděli jsme i místo výbuchu továrny na hnojiva, které explodovala vloni na jaře. Navštívili jsme také nejstarší kino v Texasu, kde ještě nedávno měli speciální sedačky pro černochy i velký zábavní park Six Flags over Texas, který bohužel za moc nestál.

Česká vlajka u jedné z pekáren
02 West

Výbuch továrny na hnojiva zničil celou čtvrť
03 West

Přehlídka na den nezávislosti
04 Den nezavislosti

Potomci Čechů si lepí na auta nálepky „Jak se máš“ a většinou je to jediná česká věta, kterou umí
05 West

Celkově jsme si udělali vcelku kladný názor na Američany, protože všichni venkované, se kterými jsme měli čest, byly skutečně skvělí a často také inteligentní lidé. Američany prostě nelze házet do jednoho pytle. Hloupou masu, za kterou mnoho lidí Američany považuje, se nám podařilo potkat až ve větších městech.

Na konci července za námi přiletěl třetí kamarád a vyrazili jsme půjčenou Toyotou na třítýdenní roadtrip po západě USA. První zastávkou bylo Dallaské The Sixth Floor Museum věnováno atentátu na JFK. Je vybudováno v bývalém skladu knih, odkud byl údajně JFK zastřelen. Krom tabulí a popisem celého příběhu okolo prezidenta a okna odkud se údajně střílelo, v něm vůbec nic nebylo. Američané toto místo milovali, my jsme odešli velmi zklamaní.

Další zastávkou byl národní park Big Bend, který se nachází na hranicích s Mexikem. Cestou jsme se ještě zastavili ve státním parku Enchanted Rock, kde se nachází masivní žulová skála, podle které se park jmenuje. Vypadá trochu jako velká pleš. Vyškrábat se nahoru nám zabralo asi hodinku.

Pak už jsme vyrazili k Big Bendu. Jde vážně velký park, takže najít v něm něco „zajímavého“ byl na jednu stranu oříšek. Krátké výlety na pěšky díky rozloze neměly moc smysl a na ty delší nebyl čas (a také 40 stupňové vedro). Big Bend je divočina, kde toho moc není a takový pocit jsme z toho i měli. Chtělo by to v tomto parku strávit minimálně týden. Následující cesta podél mexických hranic směrem do městečka Terlingua, které dříve žilo těžební horečku (dnes z větší části ghost town) a poté cesta podél řeky Rio Grande až do města Presidio, se mi zapsala jako nejkrásnější silnice, kterou jsem kdy jel.

Six floor muzeum, foceno z křížku na silnici, který označoval místo zásahu Kennedyho
06 six floor

Enchanted Rock
08 Enchanrock

Příjezd do Big Bendu
09 big bend

Kdesi v dáli se ukrývá městečko Terlingua
10 big bend

Kousek od kempu Rio Grande Village
11 big bend

Další den jsme měli namířeno přes El Paso do Albuquerque v Novém Mexiku, kde jsme plánovali navštívit známé. V El Pasu jsme po krátké prohlídce přešli pěším přechodem mexického Ciudad Juárez, které je známé vysokým počtem vražd a drogovými kartely. Při přechodu jsme ale měli drobné problémy na hranicích a tak jsme po návštěvě imigračního úřadu vrátili do USA. Bohužel mexikánci ani na hranicích neumí anglicky anebo se odmítají tímto jazykem bavit.

V Albuquerque jsme ještě projeli kousek nově opravené Route 66 a navštívili jsme známé, kteří si žijí svůj americký sen – hezký dům na předměstí a každé ze třech dětí má svou vlastní koupelnu. Pak už jsme vyrazili směrem ke Grand Canyonu a Las Vegas. Cestou jsme ještě v Arizoně potkali Meteor Crater, tj. kráter po meteoritu o průměru 1200 metrů. Ještě v 70. letech se dalo do kráteru vstoupit, dnes vás za 16 dolarů pustí pouze vyhlídkové plošiny.

Cesta podél řeky Rio Grande nabízela krásné výhledy
12 rio-grande

Na levé straně Mexiko, na pravé USA
13 rio-grande roaad

Meteor Crater v Arizoně
14 meteor crater

Úžasný zážitek byl Grand Canyon. Navštívili jsme vyhlídkovou věž Desert View a pár dalších vyhlídkových bodů v okolí. Na většině míst není zábradlí a můžete si tak v podstatě lézt, kam se vám zachce. Přestože několikrát pršelo, výhled do Grand Canoynu je prostě parádní.

Ještě ten den jsme se vypravili do Las Vegas, kde se vlastně neudálo nic, co by stálo zaznamenat. Toto naleštěné pozlátko mě neuchvátilo ani napodruhé a krom stále více megalomanských hotelů tam vlastně není nic k vidění. Na druhou stranu polehávat si u motelového bazénu nedaleko Las Vegas stripu zas také nebylo tak špatné.

Naopak slavná přehrada Hoover Dam za návštěvu rozhodně stojí. Můžete se projít jak po přehradě, tak pěšky dojít z parkoviště na silniční most US 93 a prohlédnout si přehradu pěkně z výšky. Pokud dojdete až na druhý konec mostu, překročíte hranice Nevady a Arizony.

Výhled na Grand Canoyn z Deser view pointu
15 grand canyon

Ten pohled prostě stojí za to
16 grand canyon

Velkoleá přehrada Hoover Dam
17 hoover-dam

Od Vegas jsme se chtěli okruhem přes národní parky v Rocky Mountains a dorazit zpět do Dallasu. Náš plán ale začal pokulhávat, protože tuto část jsme již neměli moc naplánovanou a vymýšleli jsme cestu ze dne na den. Spoustu zajímavých míst jsme tak minuli (například Valley of Fire). Na přípravy bohužel nebylo moc času a to se nám vymstilo.

V národním parku Zion jsme udělali jeden krátký výlet, tzv. River trail, kdy jsme se brodili dlouhou dobu řekou. V parném dni to bylo příjemné osvěžení. Potkali jsme také první a vůbec jediné Čechy. Moc do řeči jim nebylo a tak jsme se vlastně jen pozdravili. Škoda.

V Utahu jsme ještě navštívili národní park Capitol Reef, kde jsme udělali jen menší výlet. Krajina byla sice nádherná, bohužel bylo každý den skutečně vysilující vedro, které se podepsalo na naší chuti kamkoli vyrážet. Minuli jsme krásné parky Arches i Canyonlands, nicméně krajina v Utahu byla úchvatná i mimo parky a platit každý den vstupy nás začalo také brzo štvát.

Ochlazení v parném dni – River trail v Zionu
18 zion

Park Capitol Reef
19 capitol reef

Co by to bylo za výlet do Ameriky bez burgeru! Ten nejlepší jsme měli v Utahu, u městečka Hanksville, nedaleko jezera Powel
20 burger utah

Utah nabízel skutečně úchvatné výhledy. Dole řeka Colorado
21 utah

Přes město Durango a Pagosa Spring jsme pokračovali dál a navštívili akorát zavřená jezera, kde jsme se plánovali koupat. Měli jsme i trochu smůly. Cestou jsme zdolali také osobní výškový rekord v autě – 3200 metrů nad mořem.

Při sjezdu ze Skalistých hor zpět do údolí jsme ještě navštívili indiánské město Taos v Novém Mexiku, což bylo opět jedno z míst, které nám naši američtí přátelé doporučovali. Vyjma pár zajímavých budov nás nic nezaujalo a všudypřítomní indiáni prodávající bezcenné cetky nás také neoslovili. Ty nejzajímavější místa jako je Taos Pueblo se nám podařilo těsně minout.

Přes Lubbock jsme se vrátili zpět do Dallasu, nakoupili suvenýry, oblečení a další věci a strávili poslední dvě noci v motelu v černošském ghetu, kde jsme jako jediní běloši budili dostatek pozornosti jak u všudypřítomných drogových dealerů, tak u prostitutek. Co nám chtěli ostatní obyvatelé motelu naznačit tím, že nám ukradli sušící se plavky, dodnes netuším.

Závěrem? Pro příště si budu pamatovat, že cestu je potřeba mnohem lépe naplánovat, protože spousta zajímavých míst nám prostě unikla. 6800 naježděných kilometrů bylo také až dost a nejlepší počasí v národních parcích a vůbec celém západě USA není v létě, když je okolo 40 stupňů, ale na jaře či na podzim. Přesto to byla zkušenost, které se mi nesmazatelně vryla do paměti.

Cestování zdar! Jáchym


mapa