1. den – Cesta do Florencie

11.8.2013 – Do 1000 km vzdálené Florencie jsme vyrazili kolem půlnoci a s 2 hodinovou přestávkou na spaní na italských hranicích jsme dorazili v neděli dopoledne, kolem 10 ráno, ve složení řidič a fotograf Honza, fotograf David a kulturní referentka Ivanka :). V klidné vilkové čtvrti Viali Michelangelo jsme měli zarezervovaný na dvě noci hotel Liberty. Pěkný, historický hotýlek rodinného typu a duchem Itálie. Pokoj byl prostorný, jediná závada byla absence klimatizace.

Po krátké svačince jsme vyrazili objevovat krásy Florencie, italsky Firenze. Toto krásné město a Mekka italských umělců se rozkládá na obou březích řeky Arno. Žije v ní okolo 365 tis obyvatel. Všude kolem jsou kopcovitá panoramata plná malebných domečků a věžiček. Historicky je Florencie spojená s rodem Medicejů a obrovským množstvím umělců, kteří ve Florencii tvořili (Donatello, Bruneleschi, Botticelli, Michelangelo). Společně se Sienou tvoří dvě hlavní a také nejhezčí metropole Toskánska.

Jako první jsme zamířili na legendární vyhlídku Piazalle Michelangelo (Michelangelova terasa). Nádherné místo odkud máte celou Florencii jako na dlani. Myslím, že patří k jedné z nejhezčích vyhlídek na město, jaké jsem viděl. Terasa je lemovaná několika kavárničkami a travnatou plochou. Místo vybízí k relaxu a odpočinku. Člověk si odtud může krásně naplánovat odkud, kam půjde a co chce vidět. Z terasy jsme zamířili historickými uličkami k Ponte Vecchio (most zlatníků). Ten byl plný turistů a prodejců různých kravinek a suvenýrů. Pak jsme se probloudili několika historickými místy až na náměstí Piazza della Signoria, kde se nachází bývalá radnice. Všude kolem se nachází spousta soch a relaxačních zón. Atmosféru umocňují muzikanti, kteří kolem hrají. Dali jsme si chvilku rozchod a důkladně zdokumentovali celé náměstí.

Naše další kroky zamířily ke katedrále Santa Maria del Fiore. Nějakou dobu jsme bloudili, protože uličky jsou tu všechny podobné, úzké, kamenné a malebné. Nakonec jsme však katedrálu našli a její krása nás opravdu ohromila. Ta velikost, detailnost a preciznost prostě člověka dostane. Mile nás překvapil vstup do vnitřku zdarma. Pro lidi s krátkým tričkem byly připraveny papírové oblečky zakrývající ramena. Vnitřek katedrály byl mnohem jednodušší na výzdobu než venek. Já s Davidem jsme pak ještě vystoupali na věž katedrály. Nutno dodat, že pěšky a byla to pěkná výška. Ten výhled za to ale stál. Zbytek dne jsme věnovali prozkoumání dalších částí historického centra a k večeru se odebrali zpět na vyhlídku Piazalle Michelangelo, kde je nádherný výhled na západ slunce a noční osvícenou Florencii. Ten den byly úžasné červánky, takže fotky vypadaly skvěle. Konec dne jsme zakončili vířivkou na hotelu a řádně unavení jsme šli spát.

toskansko_010

toskansko_017

toskansko_026

toskansko_027

toskansko_028

toskansko_031

toskansko_036

toskansko_038

toskansko_042

toskansko_044

toskansko_046

toskansko_048

toskansko_052

toskansko_060

toskansko_062

toskansko_066

toskansko_080

toskansko_085

toskansko_089

toskansko_097

toskansko_101

toskansko_110

toskansko_121

toskansko_122

toskansko_124

toskansko_127

toskansko_134

toskansko_136

toskansko_142

toskansko_147

toskansko_151

toskansko_152

toskansko_153

toskansko_155

toskansko_161

toskansko_162

toskansko_173

toskansko_180

2. den – Poznávání Florencie

Druhý den po snídani jsme obešli místa v historickém centru, která jsme první den nestihli. Také jsme navštívili pevnost a zahrady Giardino di Boboli. Pocestě zpět jsme si prohlédli staré opevnění, a protože bylo velké vedro, tak jsme se po obědě vrátili na hotel, kde jsme zůstali, než vedro trochu opadlo. V pozdní odpoledne jsme, prošmejdili několik historických uliček a navštívili opět terasy a pizzerii kousek dál. Pizza i Tiramisu byly samozřejmě výborné.

3. den – Pisa

Další den ráno jsme se hned po snídani odhlásili z hotelu a vyrazili na prohlídku 100 km vzdáleného města Pisa. Cestu podél dálnice lemovala pole slunečnic a počasí bylo krásné. Něco před polednem už jsme byli na místě. V Pise je zajímavé jen malé historické centrum, Piazza dei Miracoli (Náměstí zázraků), kde stojí i slavná šikmá věž. Na tomto náměstíčku najdete zvonici, dóm a babstisterium. Kdo nepodpírá věž na fotce, jako by tu nebyl. I já mám podpírací fotku. Za zmínku stojí, že turisté jsou velice neukáznění. Zelená plocha kolem budov je ohraničená plotem a nesmí se tam chodit. Samozřejmě je tráva plná turistů, takže se policisté, kteří procházejí a vyhazují lidi za provazy, nezastaví. S prohlídkou jsme byli hotovi asi za hodinu.

Bylo horko, tak jsme využili toho, že Pisa je asi 10 km od pobřeží a vyrazili jsme se koupat k moři. Pláže jsou tu z velkých bílých oblázků. Voda čistá ale pláže tu nejsou nijak extra pěkné. Jen jsme se osvěžili, trochu ohřáli na sluníčku, nakoupili jsme si v místním supermarketu ovoce a vyrazili na cestu. Naše další zastávka bude perla Toskánska cca 200 km vzdálené San Gimignano a po té náš nový hotel v Toskánské vesničce Quercegrossa.

toskansko_191

toskansko_200

toskansko_206

toskansko_208

toskansko_209

San Gimignano

Cesta z Pisy do San Gimignana byla dlouhá. Čím víc jsme se blížili k jihu, tím více se začala okolní příroda podobat Toskánsku, které známe z pohlednic. Všude nějaké kamenné vesničky, vinice, či alej stromů. Do San Gimignana jsme dorazili v pozdním odpoledni. Sluníčko už bylo nízko, takže okolní scenérie měly pěkně teplé barvy a stíny dodávaly atmosféru. První nepříjemná věc byl problém s parkováním. Asi půl hodiny jsme jezdili, než jsme volné místečko našli.

San Gimignano, někdy nazývané středověký Manhattan je proslulé svou téměř jednotnou zástavbou středověké architektury a svými 15 věžemi. Tato stará část města na náhorní plošině je od roku 1990 zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO. Kráse městečka odpovídalo také množství turistů. Bylo tam doslova narváno. Nicméně jsou tu krásné uličky a historická zákoutí, všude něco voní, tu a tam vyhlídka do okolí a najdete tu například obchod se zmrzlinou, který drží rekordní počet ocenění od světových hodnotitelů. Městečko má 15 rodových věží. Dnes už je bohužel přístupná pouze jedna, naštěstí ta nejvyšší. Z té je nádherný rozhled do okolí a historické domečky všude kolem. Rozhodně ji při návštěvě tohoto historického skvostu nevynechejte.

Po asi 2 hodinách kochání jsme se vyrazili ubytovat do našeho hotelu Villa Gloria v Toskánské vesničce Quercegrossa. Když jsme dorazili na místo, byli jsme nadšení, ubytování bylo na samotě, všude kolem vinice, bazén a luxusní kuchyně. Prostě romantika. K večeři jsme ochutnali místní speciality: Meloun se šunkou prosciutto, pravé tagliatele pomodoro nebo bolognese a nechybělo ani kvalitní víno. Nakonec samozřejmě tiramisu.

toskansko_211

toskansko_212

toskansko_214

toskansko_219

toskansko_220

toskansko_222

toskansko_226

toskansko_227

toskansko_228

toskansko_229

toskansko_231

toskansko_234

toskansko_238

toskansko_239

toskansko_241

toskansko_243

toskansko_247

toskansko_254

toskansko_259

toskansko_264

toskansko_265

toskansko_270

toskansko_273

toskansko_275

toskansko_278

toskansko_280

toskansko_354

toskansko_355

4. den – Siena

Po bohaté a výborné snídani jsme si šli na 2 hodiny zrelaxovat k bazénu a kolem oběda jsme vyjeli směrem na Sienu. Ta je hlavním městem Toskánska s nádherně zachovalou architekturou, říká se o ní, že je perlou gotické architektury, ale stejně tak zde najdete nádherné renesanční stavby. Siena byla údajně založena Removým synem – proto zde všude uvidíte vlčici s Romulem a Remem. První, co jsme museli přetrpět, bylo hledání parkovacího místa. To je prostě v turistické sezóně těžký úkol. Když se nám to podařilo, vyrazili jsme skrz trh směrem k historickému centru. Vylezli jsme na kopci a pod námi se rozkládalo krásné údolí plné kamenných domků, táhnoucích se až na protější kopec. Už z dálky nás zaujala nádherná pruhovaná katedrála. Návštěva této katedrály v nás zanechala neuvěřitelné zážitky. Je obrovská, nádherná a rovnoměrně pruhovaná, celá z černobílého mramoru. Myslím, že to byla nejhezčí katedrála, co jsem kdy na světě viděl. O to větší překvapení bylo, že prohlídka je celá zdarma.

Od katedrály jsme se skrz kamenné uličky přesunuli na Piaza del Campo, což je některými hodnoceno jako nejkrásnější náměstí na světě, kde se už od středověku odehrávají dostihy Palia (na neosedlaných koních). Tvar náměstí připomíná lasturu a celé náměstí je dlážděné hnědo oranžovými dlažebními kostkami. Kolem vede dostihový ovál, lemovaný docela vysokými tribunami, ze kterých je krásný výhled. Dostih jsme ale nezažili – koná se dvakrát ročně – 2. července a 16. srpna. Je to vidět ukázka rivality mezi zdejšími čtvrtěmi. Siena má sedmnáct čtvrtí. Každá z nich má svůj kostel, svůj prapor a své muzeum. S Davidem jsme absolvovali výšlap na nejvyšší věž. Stálo nás to sice 15 eur, dlouhé čekání ve frontě a následně dlouhý výšlap, velmi stísněným prostorem. Výhled na konci byl ale úchvatný. Celé město jako na dlani a náměstí z výšky mnohem víc vynikne. Odpoledne se přihnala kratší bouřka, takže jsme vyrazili
zpět do hotelu a zbytek dnes jsme trávili u hotelového bazénu. Večer jsme pak uzavřeli krátkou procházkou po okolních vinicích.

toskansko_282

toskansko_286

toskansko_289

toskansko_291

toskansko_295

toskansko_299

toskansko_305

toskansko_307

toskansko_309

toskansko_312

toskansko_317

toskansko_319

toskansko_335

toskansko_338

toskansko_343

toskansko_346

toskansko_349

toskansko_350

toskansko_351

toskansko_359

toskansko_360

toskansko_361

toskansko_366

toskansko_367

toskansko_370

5. den – San Quiric D´orcia, Pienza, Montepulciano,
Lago di Garda

Poslední den v Toskánsku nás čekala prohlídka tří menších měst a večerní jízda k jezeru Lago di Garda, kde nás čekala poslední noc. První na řadě bylo San Quirico d’Orcia. Je to malebná vesnička 35 km jihovýchodně od Sieny, plná romantických, kamenných uliček se spoustou zátiší. Protože není tohle místo tak profláknuté mezi turisty, je tu relativně liduprázdno. V okolí se pak rozkládá spousta polí, na kterých se zrovna sklízelo obilí. Procházka nám zabrala asi hodinu a pak jsme horkého počasí vyrazili dál.

Další naše cesta vedla přes městečko Pienza. Zde jsme si dali krátkou procházku, ale města už začala být podobná, tak jsme vyrazili do posledního města Montepulciano. Jedná se o další z vinařských oblastí. Město leží na skále a všude kolem se rozléhají vinice. Prohlídka městečka je náročnější, protože neustále stoupáte do strmého kopce kamennými uličkami. Atmosféra je tu však velmi příjemná, a když dojdete na vrchol, čeká Vás krásná vyhlídka do okolí.

Po náročném chození nás čekalo 300 km ke vzdálenému jezeru Lago Di Garda, v Italských Alpách, kde nás čekala poslední noc. První problém nastal při sjezdu z dálnice. Auta tvořila před městem kolonu a než jsme se dostali do města k našemu hotelu, byla už skoro tma. Hotel byl po útulných hotelech po Toskánsku trochu sterilní ale čistý a prostorný. Měli jsme hlad tak jsme vyrazili na večeři. První zklamání bylo místo, bydleli jsme na jihu jezera a bylo tu doslova natřískáno turisty. Všude hluk a bordel. Pak se dostavilo druhé zklamání, pizza, kterou jsme dostali k večeři… byla otřesná. Nedalo nám to a nakoukli jsme do kuchyně, kde jsme byli svědky, jak ji vytahují z mrazáku. Skoro nám po našem pobytu připadalo, že čím větší koncentrace turistů, tím horší jídlo dostanete. Vždy, když jsme jedli někdy bokem, mimo civilizaci, jídlo bylo skvělé. Po večeři, tu pro nás nebylo nic atraktivního na práci. Všude samá diskotéka a putika plná opilých turistů, tak jsme se šli vyspat doufajíc, že nás ve dne Jezero překvapí.

toskansko_375

toskansko_376

toskansko_379

toskansko_382

toskansko_384

toskansko_386

toskansko_388

toskansko_396

toskansko_399

toskansko_403

toskansko_410

toskansko_412

toskansko_415

toskansko_418

toskansko_419

toskansko_422

toskansko_431

toskansko_436

toskansko_439

toskansko_445

toskansko_446

toskansko_447

toskansko_455

toskansko_461

toskansko_465

6. den – Lago di Garda a cesta domů

Ráno jsme naložili věci do auta a vydali se na snídani. Ta byla o poznání chudší než v našem posledním hotelu. Podával se čaj, káva a jeden croissant. Dopoledne následovala prohlídka historické čtvrti Sirmione. Prohlédli jsme si místní tržiště a hrad s mostem přes kanál trosky starých budov.

Po obědě jsme se vydali na pláž a totálně jsme se zasekali v dopravní zácpě. Byla kolem celé jižní části jezera, takže jsme po hodině stání v zácpě, a jízdy asi 1 m za minutu, nervama nevydrželi, otočili jsme to a jeli asi 30 km oklikou silnici objet. To se vyplatilo, protože kolona byla opravdu dlouhá. Další problém nastal při hledání parkování. Motorkáři a cyklisté zahodí kolo u silnice, ale na auto nebylo nikde místo, a když bylo, tak draze placené. Když už jsme něco našli tak byla placená zase přilehlá pláž, no prostě to hledání nám zkazilo celé odpoledne a když už jsme se rozhodli zaplatit za parkování, tak byla pláž narvaná k prasknutí. No celkový pocit z Gardy byl asi takový, že hory jsou tu pěkné a příroda taky ale na dovolenou je tu na náš vkus trochu přelidněno. Je
možné, že jsme měli smůlu na místa, ale bylo to trochu moc náhod v jeden den. Takže příště na koupačku jinam :). Tímto dnes jsme zakončili naše cestování po Itálii a v pozdní odpoledne jsme vyrazili zpět do Čech.

toskansko_467

toskansko_468

toskansko_470

toskansko_471

toskansko_473

toskansko_475

toskansko_476

Závěr, jak se nám líbilo cestování po Itálii?

Itálie a konkrétně Toskánsko je skvělá volba pro cestování. Najdete tu spoustu malebných a historických vesniček a přírodních panoramat. Těžko říct jaké místo se nám líbilo nejvíc. Siena a Florenci jsou tak nastejno a každé město má něco do sebe. Obě stojí za návštěvu. Fotografové a romantici asi nejvíc ocení menší vesničky uprostřed Toskánské krajiny, protože tam bude často prázdno a bez turistů. Pokud pojedete autem, jeďte po dálnici jen do Florencie a třeba ještě do Pisy. Jinde ale jezděte po místních silničkách, jinak se okradete o to nejkrásnější a to jsou vyhlídky na vinice, políčka, kostelíky a stromořadí. Takže neseďte doma a vyražte poznávat svět.

Autor fotek a článku: Mgr. Jan Kábrt – www.jankabrt.cz