Granada je střediskem stejnojmenné provincie ve Španělské Andalusii, které se rozkládá v nadmořské výšce 738 m na úpatí Sierry Nevady. Mezi její najznámější historické památky patří Alhambra, která je tvořena středověkým komplexem paláců a pevností tehdejších maurských panovníků a je zapsána společně s Generalife a Albaicínem na seznam světového dědictví UNESCO.

I přes svoji jižní polohu je Granada jedním z nejchladnějších španělských měst. A to právě díky svoji vysoké nadmořské výšce a tím způsobeným velkým teplotním rozdílům mezi dnem a nocí. I přesto je zde klima více než přijemné po celý rok, díky čemuž si hlavně v zimních měsících uvědomíte, jak moc je u nás zima dlouhá a šedivá. Od jara do podzimu se můžete jezdit koupat k moři vzdálenému necelou hodinu od města a od podzimu do jara si zase užívat lyžování v lyžařském středisku ve vzdálenosti podobné, ale na opačnou stranu. Do Sierry Nevady se ale můžete vydat za pěkného počasí po celý rok. Cesta městskou hromadnou dopravou z centra trvá asi 15 minut a výlety i tůry při kterých můžete obdivovat překrásné výhledy jak do údolí, tak i na zasněžené vrcholky vzdálenějších hor jsou k nezaplacení.

Já jsem přiletěla do Granady na půl roku, coby Erasmus student v září, kdy je ještě léto v plném proudu. Takže jsem si hned začala užívat všudypřítomné „tapas bary“ s posezením venku na ulici, kde vám k pití dají vždy i malou porci jídla. Dají se najít i takové, kde se z jedné této porce v klidu i naobědváte a ze dvou přejíte. Tím ovšem pro nás Čechy nastával docela zásadní, vnitřní problém. Snad nikoho neurazím, když řeknu, že nám, všem chudým studentům, byla představa ponechání porce báječného jídla zdarma bez povšimnutí více než nepříjemná. Pokud si totiž dáte pivo nebo tinto de verano, vzniklé kombinací červeného vína a pomerančové limonády, dostanete jej v naprosté většině případů v nanejvýše 2dcl sklenici. Těch potom průměrný Čech potřebuje alespoň pět, aby byl vůbec v náladě a zkuste sníst pět porcí jídla a být v náladě.

Docela překvapivá věc je tamnější prohibice, která je rozšířena po celém Španělsku. Takže žádné pití na dece v trávě, ani na lavičkách v parku. V každém španělském městě ale najdete jedno veřejné místo, což je v Granadě staré autobusové nádraží, kde se alkohol pít smí.

Další zajímavostí jsou takzvané chupiterie, vzniklé od slova chupito, neboli panák. V tomto podniku mají přes sto druhů různých panáků, které jsou většinou lehce nepoživatelným mixem alkoholu a různých sladkých šťáv, podávané v panákovkách velikosti náprstku pro prostorově výraznější ženy. Můžete se zde ovšem propít k různým cenám, kterými jsou vlastně reklamní předměty tohoto podniku. Po kterých zákonitě každý z návštěvníků, včetně mě, z nevysvětlitelných důvodů okamžitě zatouží.

Bydlela jsem v historickém centru, takže jsem každé ráno běžela do školy kolem překrásné staré katedrály se strašidelnými chrliči a spoustou působivých ornamentů a soch, na které jsem každý den fascinovaně koukala. Ve večerních hodinách jsem pak na jejích širokých schodech proseděla dlouhé hodiny při poslechu skvělých pouličních kytaristů, hrajících známé španělské melodie. Zbytek moji trasy vedl krásným starým městem, po hladce dlážděných cestách lemovaných pomerančovníky a citronovníky. Všechny stavby v centru Granady mají své kouzlo a přímo dýchají historií. Všudypřítomné úzké uličky i překrásné výhledy, které se před vámi otevírají vždy v ten nejméně očekávaný okamžik, vás prostě musí očarovat, stejně tak jako vůně koření a čajů prodávaných přímo na ulici. Jediná nepříjemnost na cestách granadskými ulicemi jsou malé sloupky se znakem granátového jablka (, končící ve výšce horní třetiny holenní kosti,) rozmístěné na jejich okraji. Kdo si alespoň jednou nezpůsobil modrofialovou podlitinu v inkriminované výšce, tvarem připomínající granátové jablko, jako kdyby v Granadě nikdy nebyl.

Kdo zvažuje návštěvu tohoto města, musí určitě navštívit i světově proslulý Albaicín. Je to čtvrť nacházející se v kopci, která je složená z klikatících se uliček, schodů, schodků, náměstíček, kostelů a domků bílé barvy s keramickými cedulkami v bílo-modrém provedení, která nabízí překrásný výhled na palác Alhambra a Generalife. Opět se tu v ulicích setkáte s kytaristy a hudebníky všeho druhu, stejně tak jako s údajně nejlepšími vystoupeními Flamenca v celé Andalusii, na které se chodí do malých rodinných tančíren. Do této čtvrti však není radno chodit v noci, kdy se zde pohybují různé podivné existence scházející z jeskyní v okolních kopcích. Což nejsou žádné nadpřirozené bytosti, jak by se mohlo zdát, ale feťáci a jejich několikahlavá stáda psů všech možných ras, kteří si jdou do města koupit něco „k jídlu“ asi. Všichni vás před tímto fenoménem budou varovat, ale já jsem se za půl roku, který jsem zde strávila, s žádnou negativní zkušeností naštěstí nesetkala. A to jsem v noci městem chodila velmi často, protože ve Španělsku se žije hlavně v noci. Brzy po ránu potkáte tak akorát další studenty pokoušející se najít svoje vchodové dveře po prohýřené noci. V dopoledních hodinách pak Granaďané začínají otevírat své krámky, před kterými si pěkně mopem s mydlinkami umývají chodníky. V poledne ruch opět ustává a odpoledne všichni spí, takže cokoliv koupit nebo zařídit je zcela nemožné, nezbyde vám tedy nic jiného než se přizpůsobit zdejšímu dennímu rytmu a po obědě si dát tu slavnou siestu taky. Ulice opět ožijí až kolem půl páté odpoledne a neumlknou do brzkých ranních hodin. To vylučuje spánek s otevřenými okny, bez špuntů do uší. Ty však zakoupíte v každé lékárně i větším obchodě s potravinami. Granaďané jsou jinak velmi milí a přátelští lidé, kteří rádi vysedávají v hospůdkách s přáteli a nějaká krize je rozhodně nijak viditělně netíží a ani bych neřekla, že je nějak zvláště skloňovaným tématem. Kdo by také řešil krizi v zemi, kde každý den svítí slunce a obloha je modřejší než jinde na světě.

Já byla na Erasmu v zimním semestru, takže jsem ve Španělsku zažila i vánoční atmosféru. Na náměstí stál velký vánoční strom, bez stromu, protože jehličnany v Andalusii nerostou a palma by zřejmě vypadala blbě. Každopádně svítil a měl ten správný tvar. Okolo něj a vůbec po celé Granadě byly vánoční trhy, na kterých se prodávaly spousty zajímavých a dobrých věciček, které jste mohli ve většině případů zdarma ochutnat. Také vůně pečených kaštanů, které v této době prodávají na každém rohu, dodávala městu nezapomenutelnou atmosféru. Výzdoba v ulicích byla o hodně bohatší než u nás. Ta všudypřítomná světýlka, dekorace, stromy v zářících svetřících z malinkatých žároviček byli prostě zcela okouzlující. Pro středoevropana bezkonkurenčně nejlepším vánočním zážitkem jsou ale světýlka na pomerančovnících, které jsou současně obsypány spoustou zralých pomerančů.

Navštívila jsem už mnoho španělských měst a díky tomu se nebojím prohlásit, že Granada je jedno z nejkrásnějších a proto určitě stojí za návštěvu.

Stromy obsypané zralými pomeranči potkáte v Granadě na každém kroku
Stromy obsypané zralými pomeranči v Granadě

Všudypřítomná zeleň v Granadských uličkách
zeleň v Granadských

Výhled z centra města na zasněžené vrcholky Sierry Nevady
vrcholky Sierry Nevady

Západ slunce nad Granadou
Západ slunce Granada

V kopcích nad Granadou
V kopcích nad Granadou

Sierra Nevada
Sierra Nevada

Zahrady Generalife
Zahrady Generalife

Zahrady Generalife
Zahrady Generalife

Zahrady Generalife
Zahrady Generalife

Výhled ze zahrad Generalife na Alhambru i Albaicín
Výhled ze zahrad Generalife na Alhambru i Albaicín

Zahrady Generalife s výhledem na Alhambru
Zahrady Generalife s výhledem na Alhambru

Albaicín
Albaicín

Albaicín a v pozadí Alhambra
Albaicín a v pozadí Alhambra

Detaily Alhambra
Detaily Alhambra

Uvnitř Alhambry
uvnitř Alhambry

Detaily uvnitř Alhambry
uvnitř Alhambry

Jeden z výhledů na Alhambru
Výhled na Alhambru

Uličky v Albaicínu
Uličky v Albaicínu

Uličky v Albaicínu
Uličky v Albaicínu

Uličky v Albaicínu
Uličky v Albaicínu

Výhled na Albaicín z paláců Alhabry
9

Kočky bydlící v okolí Alhambry s výhledem na Albaicín
Kočky bydlící v okolí Alhambry s výhledem na Albaicín

Katedrála
Katedrála

Tapas
Tapas