Část I. Na cestě: Autorka článku je milovníkem skandinávie, proto informace zde považujte za velmi subjektivní. Na konci června jsme se vydali vstříc svému štěstí do Švédska. Stále jsme tu, ale jen do konce srpna, bohužel. Ale i tak jsme poznali spoustu lidí, míst a získali nové zkušenosti, které by mohli být dalším cestovatelům, objevitelům a dobrodruhům všeho druhu k užitku.

Cestu jsme započali koupí velmi levného auta. Byl to risk, ale na nic lepšího jsme neměli. Dalším důležitým krokem bylo obstarat si lístky na trajekt. Nejdřív jsme zkoušeli všem dobře známou trasu Rostock – Trelleborg. Ceny se nepohybovali nějak zvláště vysoko – asi okolo 90 euro, ale po bližším prozkoumání jsme zjistili, že ze Sassnitzu, který je hned za rohem se dá sehnat trajekt za 50 euro. Nekupte to a to vše pod hlavičkou společnosti Stena Lines. Cíl byl jasný jedna malá vesnička uprostřed Švédska, kam jsme jeli pomáhat renovovat farmu. Nezbývalo než naplánovat cestu.

Účastníky této výpravy byly (respektive ještě jsou) dva lidi a jeden pes menšího vzrůstu. Poskládat se proto do relativně malého třídvéřáku nebyl zase takový problém. Horší bylo nacpat tam všechny věci včetně spacáků, stanu a pytle granulí. Když to bylo, zjistili jsme, že auto nestartuje, ale jen občas. Takže jsme to ponechali osudu a jeli. Cestu jsme plánovali s ohledem na to, že nejsme majiteli dálniční známky. To nám v Čechách trochu zkomplikovalo život. Místo obvyklé trasy Praha- Drážďany –a hurá na Berlín, jsme se motali, kdesi v okolí Liberce. Na chvilku jsme dokonce překročili i polskou hranici. Měli jsme v plánu dojet do Cottbusu a tam to střihnout vpravo na německou dálnici, která je neplacená. Kousek za českými hranicemi, tisíce objížďkami a ztraceni mezi precizně zastřiženými trávníky, jsme se rozhodli vzít to první odbočkou do Drážďan. Cesta pak plynula celkem rychle a nudně, prostě jako po dálnici. Občas odpočívadlo, záchody, vyvenčit psa, dát kafe, toust a rychle zpátky na cestu. Cesta do Sassnitzu nám zabrala okolo osmi hodin a to jsme hned na úvod párkrát ztratili.

Bylo to naše poprvé s autem na trajektu. Nic dramatického se však neudálo. Auto nastartovalo, my vjeli do obřího plujícího paneláku. Dveře se zavřely a všichni jsme vešli do útrob lodi. Místo pro trajekt je dobře značeno, takže se cestou autem tam rozhodně ztratit nemůžete. Na odbavovací bráně ukážete váš lístek a za něj dostanete číslo lajny, kde můžete zaparkovat. No a to je všechno, občanky, pasy nic. Dokonce ani pes nikoho nezajímal. Nepotřeboval svůj lístek, prostě nic. Na lodi moc zábava nebyla. Cesta trvala kolem pěti hodin. Na televizích sice běžel fotbal, ale v němčině a dost potichu. Dali jsme si kafe a salát v místním bufetu a část trávili koukáním do počítače, čekáním na wifi, a okřikováním psa.

Do Trelleborgu jsme přijeli asi o půlnoci. Nutno podotknout, že náš výlet byl opět nízkonákladový, což znamenalo spát v autě. Spát v přístavu v Trelleborgu se nezdálo moc lukrativní, proto jsme se rozhodli pokračovat směr Malmo. Že to nebyl nejlepší nápad, jsme zjistili až po třech hodinách bloudění po městě a několika zbytečně projetých litrů nafty. Nakonec jsme přespali prostě někde. Ráno jsme zjistili, že zřejmě v blízkosti domova důchodců. Kousek byla louka, lom a spoustu keřů, takže ideální na ranní hygienu. V centru Malmo jsme byli celkem dost ztraceni. Potřebovali jsme totiž vyjet zpět na dálnici, které jsou ve Švédsku stejně jako v Německu neplacené, ale nějak se nám nedařilo najít směr. Jedna z mála věcí, kterou tady považuju za mínus je, že vám sice ukazatel ukáže kudy na E6, jenže ne jaký směr, a na další křižovatce se pro jistotu neukáže vůbec. Možná je to tím, že odmítám GPS, jedu si v mapách, protože mi to přijde víc tvůrčí. Cesta z Malmo směr Göteborg vede podél moře, takže jsme se rozhodli sjet u Landskrony, trochu si omočit nohy a projít si město. Pak už se naše cesta stáčela do vnitrozemí, přes Jonkoping, vzít zprava jezero a zakotvit v malém městečku Gränna. Tam jsme přespali na parkovišti blízko jezera. Bylo placené, ale ne nějak závratně, tuším kolem 40 SEK za celý den. Navíc záchody a umývárky v těsné blízkosti. Malé turistické městečko, jehož hlavní specialitou je výroba domácích cukrátek, takže neváhejte, krámy tím jsou narvané k prasknutí. Ráno jsme se šli okoupat k jezeru, teda spíš jen smočit nohy. Cestou zpátky mě bodla vosa do krku. Dobrá snídaně pro alergika, takže další dva dny mám tak trochu v mlze díky šesti lékům denně.

Po upršeném a ospalém dni jsme měli v plánu přenocovat poblíž Borlange. Našim cílem bylo najít si ke spaní místo u jezera, což není ve Švédsku nijak těžké a většinou máte velkou pravděpodobnost, že se vaše přáním změní v realitu. Nicméně Borlange jsme projeli beztoho, aniž by se nám nějaké místo zalíbilo. Jezero v nedohlednu a mě se začala zmocňovat panika, protože před námi bylo už jenom městečko Falun a pak tma a lesy. Zkusili jsme štěstí a sjeli ze silnice blíž k městu, kde jsme cítili vodu. A byla tam. Teda nejdřív cedule s hlavou a vlnkami, což je vždycky dobré znamení. Pláž znamená, že byste měli bez problémů najít místo na parkování a nocleh. A taky že jo. Našli jsme krásné lesní parkoviště u jezera, podél kterého vedla hiking trail, takže jsme si ještě večer stihli dát malou procházku. Ráno jsme pokračovali dál na sever podél jezera Siljan, a protože času nám zbývalo ještě dost, dělali jsme si průběžné průzkumnické zastávky. Určitě můžem doporučit města Rattvik, Mora a Orsa, kde jsme strávili poslední noc předtím, než jsme dorazili do našeho cíle. Orsa je menší město s obřím kempem a jezerem, jak jinak. Zaparkovali jsme u místního aqvaparku v těsné blízkosti kempu, lesa a jezera. Večer jsme šli do města, kde právě probíhali pouliční hudební slavnosti, takže ještě i nějaká trsanda proběhla. Trochu na hulváta jsme ráno využili sprchu v kempu a jeli jsme dál, směr Ostersund, kde jsme do teď. O tom kam se vrtnout, vyrazit na výlet, co vidět, co koupit a všechno jiné uprostřed Švédska, v další části.

Jak už jsem zmínila, silnice jsou ve Švédsku zdarma a v dobrém stavu, takže žádný problém. Po cestě jsme se stravovali převážně z vlastních zásob. Oheň si můžete rozdělat víceméně všude, takže stačí mít ešus a už to vaří. Cestou z Trelleborgu až po úroveň Stockholmu (což znamená po Orebro) je dálnice osázená benzínkami mekdonaldy a jejich švédskými konkurenty jako je Mac či Sibylla. Pak už jen lesy a jezera, ale možná to bylo způsobeno tím, že jsme pak pokračovali už po menších cestách. Jinak v každém menší městě je ICA supermarket nebo si můžete dát párek tácek na benzínce. Ceny jsou někde jinde, co si budem povídat, ale zase jsem se tady nikdy nesetkala s něčím vyloženě nedobrým. Ve většině supermarketů si můžete namíchat svůj vlastní salát cena je 9,90 za 100 gramů a zváží vám to až na pokladně, což jsem považovala za celkem fér oběd. Problémem je že se tu všechno prodává ve větších baleních, když mát chuť na jogurt seženete buď 1,5 litru nebo malý kelímek za nehoráznou cenu. Stejné je to třeba i se sýrem. 99% lidí tu mluví anglicky a velmi dobře podotýkám, od malých dětí až po stařečka, takže se nebojte se kohokoliv zeptat.

Ve frontě na trajekt
1

Na palubě
2

Ráno v Malmö
3

Most v dáli
4

Moře
5

Nocleh číslo II. Gränna
6

Náš pojízdný dům
7

Parking Gränna
8

Orsa camping
9

Orsa pouliční slavnosti
10

Část II. Uprostřed: Po našem příjezdu nám přišlo všechno úžasné a nové. A tenhle pocit z nás nevyprchal po celou dobu našeho pobytu. Bydleli jsme ve vesničce Börön v karavanu, hned vedle farmy, stájí, louky, lesa a jezera. Když jsme měli po práci volno (spoustu volna), chodili jsme se procházet do lesa nebo si vzali loď a vyjeli na jezero nebo dalších tisíc věcí. Milovala jsem ten klid a pocit svobody. To, že jste sami na několika kilometrech čtverečních, že sdílíte tenhle prostor jenom s jeřáby, losy a liškou. V lesích nejsou značené cesty jako u nás. Můžete se prostě vydat, kam chcete, stačí pak najít cestu zpátky. Další super věc, je že můžete spát, kde chcete, sbírat co chcete a rozdělat si oheň, kde chcete. I když bylo okolí naší farmy prímový, přece jenom se chce člověk podívat ještě někam jinam.

Naším nejbližším městem byl Östersund, kam jsme jezdili za nákupy a za kulturou. Ač nejsem velký příznivce aut všeobecně, život bez něj bych si na severu Švédska neuměla představit, zvlášť pokud bydlíte ve vesničce typu dva domy a autobus staví dvakrát denně. Ráno a večer. Östersund je klasickým skandinávským městem, rozlezlý okolo jezera, s jednou ulicí jako hlavní třídou, kde je většina restaurací a pár menších nákupních center. Kousek za městem je menší sjezdovka, která je v létě využívána pro sjezdy mtb kol. Na vrcholku kopce je i rozhledna, kde si můžete koupit raw čokoládu a jiné dobroty. My jsme však naše cesty směřovali více do přírody.

Asi nejhezčím výletem byla návštěva Oviken mountains. Od nás to bylo zhruba 80 km, směr Myrviken, tam se oddělit a dát se prašnou cestou, která se už nedá nezvat silnicí. Důležité je jet pomalejší tempem, aby vám neskončil štěrk na předním okně, jako nám. Tak máme na památku pavouka na čelním skle. No a po téhle cestě jedete zhruba 30 km, dokud jednoduše neskončí a nestane se parkovištěm. Zanechali jsme tedy auto zde, na konci světa a odvážně vykročili do lesa. Měli jsme sice mapu, ale ne kompas. Žádný „ Jdeme po modrý“. Je tu jeden ukazatel na kilometr. Bohužel ukazatel typu – šipka doprava, ale kam vede, si můžete jen domýšlet. Cestu pro pěší značí také dřevěné kůly. Naopak cesta pro snowmobily je lemována červenými křížky, dovede vás sice do cíle, ale protože je pouze pro zimní užití, dojdete většinou s kaluží v botách. Takže držet se kůlů nebo si zvolit vlastní cestu. Z lesů, mokřadů a sítí potůčků pomalu vystoupáte (Švédské hory nejsou strmé) na náhorní plošiny s jezery a vřesy. Rozděláte si stan tam, kde najdete nejměkčí mech, vytvoříte ohniště, opečete buřt, dáte pivo a padnete příjemnou únavou. Ráno se omyjte v potoku nebo jezírku, uvaříte vodu na čaj a zas se vydáte na cestu. S velkou pravděpodobností za celé dva dny cesty nepotkáte vůbec nikoho. My jsme si udělali okruh. Auto nechali v Storgräftan, pokračovali přes hory do Graftavallen a odtud kousíček po silnice zpátky. K autu, které nešlo nastartovat. Naštěstí je v horách všechno z kopce, takže se nám ho podařilo roztlačit.

Protože jsme žili relativně blízko hranic (300 km je v téhle části Švédska blízko) s Norskem rozhodli jsme se podívat i vedle k sousedům. Nechtěli jsme nikam spěchat, jak je zde dobrým zvykem, a tak jsme první den navštívili Storulvån mountains. Bohužel zrovna vrcholila houbařská sezóna a to že součástí parkoviště byl hotel, no zkrátka, bylo tam narváno a to úplně. Měli jsme v plánu, strávit noc v horách, ale když jsme viděli ty procesí, udělali jsme si jen malou túru a pokračovali dál směr Norsko. Přespali jsme nakonec u hranic poblíž města Storlien. Našli jsme ukrytá dvě jezera, kam se dalo vjet autem. Opekli jsme si buřty a ulehli do zapůjčeného kombíku. Ráno jsme se hned vydali na cestu. Do Trondheimu jsme dorazili lehce po desáté. Nicméně hledání parkoviště nám zabralo skoro dvě hodiny. Přece jenom platit za hodinu parkování kolem dvě stě korun bylo trochu moc. Tak jsme se radši rozhodli strádat fyzicky než finančně a nechali auto u nákupního střediska na kraji města. Cesta do centra sice zabrala kolem hodinky, ale co už. Za ušetřenou dvoustovku jsem si koupila zmrzlinu a kafe. Ano, v Norsku je pro nás extrémně draho. Nicméně jejich platy jsou taky trochu někde jinde. Trondheim byl super, krásné historické centrum s nejseverněji položenou gotickou katedrálou, moře, trhy na náměstí, prostě klasika. Celkově jsme ve městě strávili kolem čtyř hodin, tak akorát. Čeho jsme se trochu obávali, byl poplatek za vjezd do města. Čekali jsme nějakou mýtnou bránu, ale nic. Jenom cedule, právě projíždíte placeným úsekem. My zaplatit chtěli, ale kde? Norská auta mají totiž krabičku s kreditem, kde jim brány automaticky odečítají mýtné. My neměli ani na krabičku sirek, natož tohle. Naštěstí nám chytrý internet poradil, že poplatek se dá zaplatit i na označené benzínové pumpě. Naši domácí nám tvrdili, že je to trošku (nutno podotknout, že pro Švédy je Norsko taky drahá sranda). No pro nás to bylo spíš trochu víc. Za zpáteční cestu 500 Kč. Dostali jsme složenku a čau. Pokud byste nezaplatili, do tří dnů Vám přijde složenka domů. Pak záleží na vaší nátuře, jak se k tomu postavíte. Objet se to možná dá, ale ne úplně. Vjezd do města je prostě zpoplatněn, pokud nevyužijte celý zhruba třicetikilometrový úsek, zaplatíte kolem stovky, ale možná vás ještě dráž vyjde benzín, který zbytečně projezdíte.

Tak jsme se vydali domů, do Švédska. Cestou jsme si dělali spoustu malých zastávek, kde se nám zlíbilo. Náš čas pomalu ubíhal, a my se začali chystat na cestu do čech…

Oviken mountains – značení pro sněžné skútry
1

Oviken mountains
2

Oviken mountains – pauza na svačinu
3

Oviken mountains – samospoušť
4

Oviken mountains – koupačka
5

Oviken mountains – na samotě
6

Oviken mountains – cestou zpátky
7

Storulvån mountains
8

Storulvån mountains
9

Storlien – norský chlupatý střechy
10

Storlien – místo na nocleh
11

Trondheim
12

Trondheim
13

Trondheim – katedrála
14

Cestou domů
15

Rozloučení s horama
16

Část III. Zpátky: Ke konci srpna se náš severský čas pomalu začal chýlit ke konci. Poslední srpnový týden jsme měli farmu jenom sami pro sebe. Začala totiž lovecká sezóny, nejdřív ptáci a medvědi a od září i losi. Všichni nastartovali karavany, obytňáky a vyrazili do hor. Psi byli nervózní už týden dopředu. My jsme měli jiné myšlenky, domů se nám vůbec nechtělo. Loučení bylo smutné a intenzivní. Poslední večer jsem šli do města na večeři, čerstvé ryby a Staropramen na každým rohu. Další den jsme se byli podívat Östersund Jam. Exhibice BMX, MTB, motorek a všemožných věcí, kterým nerozumím, přímo na náměstí. Všechno sbaleno v autě, poslední fotky a pět dní cesty před námi.

Cestu zpátky jsme naplánovali přes západní pobřeží, takže jsme za Morou zahnuli doprava. Na severu se ztratit snad ani nemůžete, je tam jedna, maximálně dvě silnice. První noc jsme strávili v Moře. Dlouho jsme nemohli najít vhodné místo na parkování, tzn. opuštěné místo, ale ne zase moc, hodně přírody a voda. Potom jsme zabloudili do Golf resortu, který byl schovaný na malém poloostrově uprostřed lesa. Na jeho konci bylo obří parkoviště a pak už jenom les. Prostě ideální. Ráno jsme si navíc dali sedmi kilometrový okruh kolem celého poloostrova. Pak jsem se šli podívat do města, k jezeru, vzali jsme benzín, asi úplně nejlevnější, co jsme kdy potkali a pokračovali dál, dolů.

Na druhou noc jsme si našli asi nejlepší spaní. Za Karlstadem jsme odbočili směr jezero, a drželi se šipek „pláž“ (hlava ve vlnách). Dojeli jsme k obří písčité pláži, ke které náleželo i lesní parkoviště, kde jsme nechali auto a vedle si postavili stan. Večer jsme se prošli kolem jezera, poseděli u západu slunce a sledovali kajakáře, který si stavěli stany na opuštěném ostrově, daleko od pevniny. Noc ve stanu byla příjemným zpestřením od skrčenosti v autě. Ráno jsme vyrazili celkem brzo, protože jsme se chystali na návštěvu Göteburgu.

Byla to taková zastávka naslepo. Neměli jsme dopředu zjištěné vůbec nic, naštěstí jsme místo na parkování našli v centru překvapivě snadno, a ani to nebylo extra drahý. V přepočtu třicet korun za hodinu. Ve Švédsku se dá snad za všechno platit kartou. U parkování nejdřív strčíte kartu do automatu, zadáte pin a pak navolíte počet hodin. U benzínky to funguje tak, že dáte kartu do automatu, zadáte pin a stojan, kde tankujete. Kartu vyndáte. Natankujete, a pokud chcete účtenku, zmáčknete čudlík na automatu. To je všechno, částka se vám automaticky odečte. Větší problém byl v Götenburgu najít to centrum, protože nám přišlo, že centrum je všude. Pak jsme zjistili zádrhel, Göteburg má centrum sever a centrum jih. My jsme klasicky bloudili mezi. Tak jsme si dali alespoň nudle u thajců, okoukli moře a jeli dál do Helsingborgu. Se zastávkou na nocleh ve Varbergu, u moře, u ornitologické stanice. V Helsinborgu se konal sportovní den či co, do toho jsme se nezapojili, nicméně vedle byl i blešák, což bylo o poznání zajímavější. A parkování opět velmi levně na parkovišti přímo u moře. Malmö jsme pro velký úspěch z cesty tam vynechali a jeli rovnou do Trelleborgu. Tam jsme strávili noc na parkovišti u moře s celým osazenstvem našeho ranního trajektu. Nápad přijet radši dřív jsme neměli sami. Spali jsme tedy v obležení německých karavanů a obytňáků. Hrozně pršelo, a všichni si seděli uvnitř svejch domů na kolečkách, vařili, četli si a nemuseli chodit ven, když potřebovali na záchod.

My jsme nemohli spát a to hlavně z nervozity jestli ráno nastartujem. Jak jsem se už zmínila, auto startovalo, no tak různě. Museli jsme ho nechat lehce upravit, takže dostalo nový čudlík pod volant a my naději, že nezůstanem někde viset. Ráno se naše naděje proměnila ve skutečnost. Vjeli jsme na trajekt. I když jsem možná někde, potají, trochu doufala, že se to nepovede a my tam, v zemi průzračné vody, saun a extrémně milých lidí, budeme muset zůstat. Tak snad příště.

Loučení s farmou
1

Ráno v Moře
2

Houbaření u Moře
3

Maskot regionu
4

Duse Udde camping (noc dvě)
5

Jezero Vanërn
6

Götenburg
7

Varberg (noc tři)
8

Varberg (noc tři) u moře
9

Torekov zastávka na oběd u moře
10

Torekov – medůzy
11

Torekov
12

Torekov – pozdrav od moře
13